Kliknutím zvětšíte
Cenu pro nejlepšího fotbalistu okresu jste získal po třech letech. Jaký byl rok 2016 z vašeho pohledu?
Neřekl bych, že by se mi nějak zvlášť dařilo. Moje nejlepší sezona byla, když jsme z A třídy postoupili do krajského přeboru. Možná jarní část této sezony se dá hodnotit jako nejúspěšnější v kariéře.
Na jaře vám to střílí opravdu parádně…
Většina gólů, které jsem dal, byla z penalt, nebo z nějaké standardky, takže je to spíš hodně o štěstí. Hlavně že se na jaře dařilo kolektivu a umístili jsme se na krásném čtvrtém místě, což je pro nás úspěch.
Takže ve třetí místo už nevěříte?
Jelikož se hraje v neděli a my budeme docela oslabení, protože většina kluků se jede podívat do Polska na Euro, moc tomu nevěřím. Myslím si, že si to Zbuzany doma pohlídají, budou chtít vyhrát, ukázat se před diváky a odčinit prohru s námi.
Že budete až do konce bojovat o medailové umístění jste před jarem asi nedoufali?
Po tom zpackaném podzimu ani moc ne. Doma jsme za tři body ani jednou nebodovali, spíš jsme měli štěstí na penalty. Rozhodující faktor byl příchod Pavla Besty s Milanem Polákem, kteří to vzadu hodně uklidnili, dali hře určitý směr a začalo se nám dařit. Akorát škoda, že nám nevyšel zápas ve Hvozdnici, jinak už by tam to třetí místo bylo.
Jakou roli na jaře sehrála psychika? Začali jste vyhrávat, lidé vám začali tleskat..
Asi to nějaký vliv také mělo. Když se nedaří, diváci na vás křičí a nadávají vám, což není příjemné. Teď, když vidím poslední zápas se Zbuzany, kterým jsme dali osm gólů a dvě stě lidí vám po zápase tleská, je to mnohem příjemnější.
Který tým vám nejvíce vyhovuje?
Ten, který chce hrát fotbal. Třeba Vykáň, a zmíněné Zbuzany… Mají tam kvalitní hráče. Sice si tam člověk pořádně zaběhá, ale tím, že chtějí hrát fotbal, je to pro nás příjemnější.
Je nějaký tým, který vám naopak vyloženě nesedí?
Špatně se nám hraje v Jílovišti, v Poříčí, kde mají malé hřiště. Hráli jsme tam dvakrát, vždycky jsme tam sice vyhráli, protože jsme to nějak umlátili, ale proti těmto týmům se u nich moc fotbal hrát nedá. Je to hodně o nakopávání, osobních soubojích, o důrazu a také hodně o štěstí.
Na SK hrajete od mala. Uvažoval byste o nějaké nabídce z jiného klubu?
Kdyby přišla nabídka z vyšší soutěže, tak bych o tom uvažoval, ale nijak nad tím nepřemýšlím. V Rakovníku jsem spokojený, mám tady práci, s kluky jsme výborná parta a jdu tak nějak ve stopách svého vzoru…
A tím je?
Steven Gerrard, který hrál celou kariéru v Liverpoolu.
Ale v jejím úplném závěru si vyzkoušel americké angažmá…
Uvidíme, možná nějaký Kounov ve čtyřiceti letech… (usmívá se).
Dostal jste už nějakou nabídku?
Když mi bylo asi patnáct, dostal jsem nabídku od nějakých ligových týmů. To jsem odmítl a měl jsem rovněž nabídku, když hrálo Strašecí ještě divizi od trenéra Šímy. Paradoxem bylo, že tři týdny na to už byl na SK.
Jaké byly vaše začátky?
S fotbalem jsem začínal, když mi bylo čtyři nebo pět let. Až do dvanácti let jsem byl brankářem. Poté mě vzal trenér Hlavsa do starších žáků na post obránce a do brány už jsem se nevrátil.
Pak jste se posunul opět směrem dopředu…
Do zálohy jsem se posunul hned po dalším roce. Tehdy přišel pan Kučera, který asi na tréninku vytušil, že mám nejvíc fotbalového myšlení a tak mě posunul do středu zálohy, kde jsem zůstal.
Když vám to na jaře tolik střílí, nechcete si zkusit i útok?
To určitě ne (směje se).
Je nějaký gól, který vám utkvěl v paměti?
To jsme hráli v Neratovicích v mladším dorostu. Z 1:2 jsme tam otáčeli na 3:2 a já vstřelil gól snad z 30 metrů od břevna do branky.
Zmínil jste dva trenéry, kteří vás během kariéry vedli. Na kterého vzpomínáte nejraději?
Já vzpomínám rád na všechny trenéry. S nikým jsem neměl nějaký velký problém, každý mi něco dal. Většinu kariéry jsem strávil pod panem Kučerou, který mě vedl od třinácti až po áčko, kdy postoupilo do krajského přeboru a měl jsem ho rád, jako každého trenéra. Myslím, že i oni mě.
Zkoušel jste i jiné sporty?
Po tátovi jsem zkoušel hrát pozemní hokej. Ten jsem hrával současně s fotbalem, když mi bylo deset, dvanáct let. Když jsem neměl fotbal, tak jsem šel na pozemní hokej, ale pak už to nešlo skloubit časově, takže jsem zůstal pouze u fotbalu.
A další sporty?
Pasivně chodíme s kluky na tenis, volejbal, nohejbal, co se dá…
A futsal…
Na ten jsem málem zapomněl. Tato sezona se nám s Atlantikem také docela povedla.
Jak se to dá skloubit?
S futsalem to ještě jde. Domácí zápasy hrajeme v pátek večer, takže jdeme na fotbalový trénink a potom hned jedeme na futsalový zápas. Jelikož není moc času, futsal jsem hráli bez tréninku a pouze jednou se nám stalo, že jsme hráli fotbal i futsal ve stejnou dobu. Tehdy tam jeli jen lidi, kteří mohli, aby se to nějak odehrálo. Jinak je to bez problému a i trenér Šíma nám vychází vstříc, spoustu tréninků máme dřív, nebo nám i nějaký odpustí.
Jak velký vliv na úspěšnou futsalovou sezonu má fakt, že velká část z vás nastupuje v jednom dresu za SK?
Určitě velký. Na SK jsme spolu vyrůstali a už čtyři, pět let hrajeme v áčku ve stejné sestavě. Pár lidí se obnovilo, ale jádro zůstalo stejné. Jsme tedy na sebe zvyklí a víme, co od koho očekávat.
Pokud by se sešlo několik okolností a podařil se postup do divize, kam by se SK po letech vrátil, myslíte si, že by se v ní neztratil?
Těžko říci po nepovedeném podzimu a naopak velice povedeném jaru, jak by to v divizi vypadalo. Záleželo by, kolik by přišlo nových hráčů…
Ale myšlenka je to lákavá…
Koho by to nelákalo… Člověk většinou hraje fotbal proto, aby se dostal co nejvýš. Ale důležité je, abychom zůstali partou jakou jsme, měli z fotbalu radost a aby na nás chodilo co nejvíce diváků.
Jaký je vůbec váš oblíbený klub?
Já mám dva. V Čechách je to Slavia, která měla rovněž povedenou sezonu, vyhrála titul. V Evropě je to Liverpool.
Myslíte si, že Slavia postoupí do Ligy mistrů?
Tam je to hodně o štěstí, o losu. Slavia si nemůže moc vybírat, teď odešel Barák, Lüftner, mluví se o odchodu Pavlenky, záleží tedy, kým je nahradí. Určitě tam nějaké šance jsou, když kvalitně posílí, postup je reálný.
Co říkáte na současné dění v českém fotbale? Sledujete poslední události?
Abych se přiznal, tak to ani moc nesleduji. Radost z toho rozhodně nemám. Vždycky jsem se snažil být čestný a mít z fotbalu radost. Když teď vidím, co teď ve fotbale děje a co jsou schopni předvádět rozhodčí i v nižších soutěžích… Radši bych se k tomu nevyjadřoval.
A co rozhodčí v krajském přeboru?
Musím říci, že si v krajském přeboru letos nevybavuji zápas, kde by nás rozhodčí výrazně poškodil, nebo nám naopak pomohl. Letos si nemohu stěžovat.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
