Kliknutím zvětšíte
Kdy to všechno začalo?
To byla úplná náhoda. Bylo to před třemi lety a zásluhu na tom má můj kluk, kterého jsem vzal na fotbal, když mu bylo osm. Koupil jsem mu lístky na Spartu ke střídačkám, aby z toho měl zážitek. Dříve jsem jezdil na Spartu jen jako fanoušek. Najednou přišel ke střídačce Víťa Lavička a já řekl klukovi: Pojď, támhle je trenér Sparty, pozdravíš se s ním a uděláš si s ním fotku. On šel nejprve vyřídit něco do televize, ale pak se vrátil a dokonce si i pamatoval jméno syna a prohodil s ním pár vět. To byla vůbec první fotka, kterou jsem udělal, ještě mým starým malým foťákem. Klukovi se to líbilo a já ho začal fotit s dalšími hráči.
Fotil jste pouze na Spartě?
Ze začátku ano. Pak to jednou vyšlo tak, že Sparta hrála od dvou a večer hrála Dukla s Plzní. Tak jsme si s Tomášem řekli, že se půjdeme podívat i na jiný zápas. Když pak bylo po utkání, mohli jsme až ke kabinám, s ochrankou nebyl žádný problém, fotbalisté chodili k autobusu a já dělal jeden snímek za druhým. Pak jsme si řekli, že zkusíme i jiné týmy – Teplice a tak. Takto jsme více než rok chodili jako fanoušci na tribunu, já kupoval lístky do první řady a fotil jsem jen z tribuny. Pak se mi stávalo, že mi psali i fotbalisté na sociální síť, kde budu s klukem a začalo se to nabalovat.
Jak došlo k vašemu přesunu přímo na hřiště?
Seznámil jsem se s Tomášem Malým, kondičním trenérem Sparty a poprosil ho, zda bych nemohl fotit i na hřišti. Ten to vyřídil Ondrovi Kasíkovi, ale dlouhou dobu váhali, než mi povolili jeden zápas. Důležité však bylo, že jsem se tím osmělil a začal jsem kontaktovat i jiné tiskové mluvčí klubů. Psal jsem maily na Duklu, do Příbrami, do Teplic, kde mi velmi pomohl Martin Fillo, který se za mě přimluvil. Hned poté mi přišla kladná odpověď i z Dukly, kde mi dali celosezonní akreditaci. Kladné odpovědi následovaly i ze Slavie či Plzně, což mě velmi překvapilo.
Takže je dobré nemít tzv. línou hubu…
Určitě, v začátcích bylo důležité, nebát se zeptat a ono to vždycky prošlo. Třeba že budu fotit Evropskou ligu na Slavii, to jsem vůbec nepočítal. Podobně mě překvapilo, že mi schválili fotit předkolo ligy mistrů v Plzni. Vždycky jsem to jen tak zkusil, sedl jsem si k notebooku, oslovil mluvčí a vyšlo to.
Předpokládám, že ne všude to bylo tak jednoduché…
Třeba na Spartě je o focení velký zájem a dodnes je velký problém dostat se nejen na evropské poháry, ale i důležité ligové zápasy, jako Sparta – Plzeň.
Důležité určitě bylo i být ve správnou chvíli na správném místě…
V úvodu jsem měl opravdu hodně štěstí. Vždy když jsem někam přijel, jsem se s někým potkal a popovídal si s ním, mohl to být i někdo, kdo jen trhá lístky jako třeba v Příbrami. Dali jsme se do řeči a já se zmínil o tom, že jsem psal sekretáři klubu panu Souchovi, ale nedostal odpověď. On mě za ním hned vzal a okamžitě jsem dostal akreditaci.
Kolik máte celkem akreditací?
Mám na Bohemku, Plzeň, Duklu, Příbram, Teplice. Slavia celosezonní akreditace nevydává, takže dostávám na každý zápas zvlášť. Také na Spartě mám akreditaci vždy na jeden zápas.
Začal jste fotit čím dál častěji, takže vás jistě poznávali i samotní hráči…
Určitě. To třeba když měli rozcvičku, přišli mě pozdravit a ptali se, kde mám kluka. Po zápase, když jsem je s klukem vyfotil chtěli po mně fotky a první fotka, kterou jsem nechal vyvolat, byla pro Davida Vavrušku z Teplic. To jely Teplice na přípravný zápas do Lipska na stadion, kde se konalo mistrovství světa a David říkal: vy všichni jen fotíte, ale nevidím fotku, jak je rok dlouhý. A já mu jí příště přinesl a pak jsem je nosil i hráčům.
A jak došlo k vaší sbírce fotbalových suvenýrů?
To jsme jednou byli s Tomášem v Příbrami a on řekl mládežnickému reprezentantovi Jiřímu Januškovi, zda by neměl pro něho kopačky. V tu chvíli jsem se zarazil, ale on hned skočil do kabiny a ty kopačky mu přinesl. Pak požádal o dres Milana Švengra ze Sparty a ten mu ho také přivezl. To byly první suvenýry, k nimž postupně přibývaly další dresy, ale i rukavice od brankářů. Nyní mám asi šedesát kousků.
Jakých suvenýrů si nejvíce ceníte?
Třeba jedny rukavice mi dal gólman Zdeněk Zlámal a zvláštní jsou tím, že v nich na Dukle dal gól! V nastaveném čase vyrovnal na 2:2 a byla to vůbec první branka brankáře v české lize ze hry. Cenné jsou také rukavice od brankáře z juniorky Benficy Lisabon, která tu hrála ligu mistrů. Když mě kluci viděli, jak tam pobíhám s foťákem, hned po mně chtěli poslat fotky a za to mi dal jejich gólman ty rukavice. Dále si cením dresu od Jakuba Podaného z týmu Atlético de Kolkata z indické ligy, kde hrál. Druhý nejcennější dres je od mistra Afriky, slávisty Michaela Ngadea. Mám také dres třeba od Michala Kadlece, Honzy Kopice a všechny mají pro mě velkou hodnotu.
A co nejcennější fotka?
Nejcennější fotku mám s Miroslavem Klosem, kterého jsem vyfotil s naším klukem. Ten mi navíc ještě podepsal dres německé reprezentace. Raritní je také fotka s fotbalisty Ludogorce, kteří hráli v Plzni ligu mistrů a byli ubytovaní ve stejném hotelu jako já. To takhle večer přijeli s baťůžky a v kulichu na hotel, objali syna a hned jsem je všechny vyfotil. Byli to pohodoví kluci. Přestože vyřadili Plzeň a dostali se do Ligy mistrů, na nic si nehráli.
Dělal jste také fotky pro kluby?
Z 1. FK Příbram mi psali, zda bych pro ně nedělal nějaké fotky. Za ně už jsem dostal i nějaký honorář, který mi alespoň částečně pokryl cestovné. Já si pak říkám, že jim tím splácím důvěru, kterou mi oni tenkrát dali. Dále jsem fotil pro Plzeň, pro Jablonec či Zlín.
A nějaká dlouhodobější spolupráce?
Nedávno mě oslovili ze Slovácka, že bych fotil jejich klub, když bude hrát v Čechách pro jejich oficiální stránky. To je pro mě opravdu velká odměna.
S kým ještě spolupracujete?
Dále fotím pro Supporters a vrchol všeho je známý časopis Hattrick, kde vyšla jedna z mých prvních tištěných fotografií, navíc v tak velkém časopise. Dále se objevily moje fotky v Denících, na eFotbal.cz. Pro mě je důležité, aby fotky byly někde vidět, nedělám to proto, abych se dostal co nejblíž k hráčům. To, že se s nimi můj syn může vyfotit už je jen třešnička.
Jak je to s finančními odměnami?
Já jsem nikdy nebyl žádný obchodník. Když se mě zeptají, kolik za fotku chci, nedokáži na to odpovědět. Pro mě je čest, že mě vůbec oslovili a proto jim řeknu, že podle toho, jak se jim bude má práce líbit se budeme bavit dál.
Kolik vám focení zabere času?
Fotím úplně každý víkend a můj rekord je pět ligových zápasů za jedno kolo. To se hrálo v pátek večer, v sobotu odpoledne a večer, v neděli jeden zápas a v pondělí dohrávka. To už je ale na hraně. Nejde jen o přejezd mezi stadiony a samotné focení, ale také o úpravu fotek, což je podle mě vůbec největší záběr z toho všeho.
Občas jsem vás viděl i fotit nějaký zápas v Rakovníku. To je pak docela rozdíl, fotit ligu a pak třeba krajský přebor…
Já nedělám žádný rozdíl v tom, zda fotím Spartu, nebo třeba i Olympii. Mě prostě focení baví a když mám čas, nemám problém fotit třeba i okres, bohužel na ten už mi ale čas nezbývá.
Vím, že fotíte také v zahraničí, kde všude jste fotil?
Nejvíce v Drážďanech 2. Bundesligu, kde je to úplně perfektní a je zde vůbec jedna z nejlepších atmosfér, co se týče fanoušků. Dále v Lipsku, v Norimberku. Fotil jsem i 1. Bundesligu, ale ne coby akreditovaný fotograf, pouze z tribuny.
Takže můžete porovnávat s českou ligou…
To se nedá moc porovnávat, byť je to třeba II. Bundesliga, co se týče hry, fanoušků, atmosféry – to je nesrovnatelné. Akorát třeba na Bohemce, kde je tribuna blízko hřiště, je atmosféra také pěkná, dobré je to i na Slavii. Teď zřejmě přibude i Baník, takže fotit jejich fanoušky bude rovněž perfektní.
Focení na ligovém fotbale bývá občas docela adrenalin. Netrefil vás třeba někdo dělobuchem?
Dělobuchem přímo ne, ale byl jsem u kotle Plzně a letělo po mně pyro a spadlo to kousek přede mě. Nebo v Norimberku když hrál Stuttgart, tak na mě jejich fanoušci řvali, abych tam odsud vypadl. Pak na Spartě vnikli fanoušci přímo na hřiště a je pravda, že tam dělobuchy lítaly nepříjemně blízko a ještě dva dny mi zvonilo v uších. Ale jinak jsem k žádné úhoně nepřišel.
Komunikujete v průběhu zápasu také s hráči?
Třeba Lukáš Holík z Karviné, když šel házet aut přímo proti mně, tak mi říkal, pěkná fotka, ne. A já mu ji pak poslal na sociální síti. Hráči celkově docela komunikují. Třeba pozdraví, mrknou, či ukáží palec nahoru. Nebo mě třeba Marek Bakoš píchl do zad. Spousta hráčů bere fotografy jako součást hry. Ale i po zápase se zdravíme, nejen s hráči, ale ruce si podám třeba i s Davidem Holoubkem, Víťou Lavičkou, Frantou Strakou a dalšími.
Jaké máte nejbližší plány?
Mám nabídku od stránky Supporters a ti vyřizují akreditaci na focení velkého derby Cervena Zvezda – Partizan Bělehrad, kde je neskutečná atmosféra. Na to se strašně těším a bude to můj vrchol dosavadní kariéry fotografa. Dále se mi v srpnu rýsuje focení pro jednu velice známou sportovkyni, že by se z toho pak udělaly kalendáře a fotky do katalogů, ale zatím ji nechci jmenovat. Ještě předtím, v červnu, budu fotit pro jednu mezinárodní firmu velkou fotbalovou akci, kde bude asi sto týmů a já budu její oficiální fotograf.
Kolik stojí vaše fotografická výbava?
Cirka 50 tisíc, což je oproti oficiálním fotografům, kteří mají výbavu za půl milionu nesrovnatelné.
Nepřemýšlel jste někdy o tom, že byste se tím živil?
Bylo by to hezké a bavilo by mě to. Ale při té konkurenci, která tady je… Já jsem třeba psal do různých redakcí, zda by nechtěli moji fotku, ale většinou se mi ani neozvaly. Já většinu fotografů znám a ti to mají na celý život. Musel bych určitě dokoupit vybavení, absolvovat nějaké školení a mít ostré lokty. Konkurence je velká, ale nebráním se nikdy ničemu.
Povoláním jste řidič autobusu. To už vám moc volného času nezbývá, že?
To opravdu ne, většinou jsem doma až pozdě večer. Mám jen jeden den v týdnu volný a to jezdím k rodičům na venkov. S klukem se vidím hlavně o víkendu, ale zase je dobré, že tam jezdíme s celou rodinou, tedy často i včetně manželky. My tak trochu spolu na fotbale žijeme. (usmívá se).
Říkal jste, že vás k focení přiměl syn Tomáš, nechtěl by i on jednou fotit?
On už i něco málo nafotil a nejlepší fotku, kterou mám, snad udělal právě on. To jsem mu dal na Slavii foťák do ruky a byla to opravdu krásná čistá fotka. Myslím si, že ho to docela vzalo, ale dnes je spoustu lákadel. I když teď si koupím stejně jiný fotoaparát a ten můj mu dám a třeba v Teplicích, si myslím, že nebude problém ho na hřiště vzít.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
