Kliknutím zvětšíteMichal Nesvadba a jeho Kouzelná školka láká děti bez rozdílu věku. Na podiu je většinou sám a dokáže desítky minut děti bavit tak, že s ním spolupracují, smějí se. Tohle umí málokdo.
Miloš Nesvadba, mim, syn herce, kreslíře a karikaturisty Miloše Nesvadby. V roce 1979 založil společně s Václavem „Upírem“ Krejčím a Světlanou Nálepkovou soubor Mimtrio. V roce 1997 poprvé předvedl jevištní práci se samolepicí páskou, se kterou přivádí děti k úžasu a úsměvu dodnes. Od roku 1999 je protagonistou televizního pořadu pro děti Kouzelná školka.
S bývalou manželkou Světlanou Nálepkovou má třicetiletou dceru, se současnou partnerkou pak vychovávají sedmiletého syna. Žije v Průhonicích u Prahy.
Celý rok hrajete pro děti a dětem. Jak je to u vás s prázdninami?
Jsem herec pro děti, tak já v podstatě od svého dětství trávím prázdniny tak, jako je tráví děti. I když občas někam zajedu zahrát, tak mám skutečně dva měsíce volno.
Jak jste prožíval prázdniny? Myslím ty dětské.
Jako malý kluk jsem rád trávil prázdniny s tátou. Táta neměl nikdy moc času, a tak jsme dlouho vyprávěli, chodili na výlety, váleli se u moře. To válení mi ale vlastně nedovoloval. Vždycky říkal, že se nesmím válet a že musím pořád něco dělat. Takový byl táta a já jsem po něm stejný.
Kde jste prožil dětství?
U Dobříše na Staré Huti, malá vesnička, kterou jsem miloval. A každý rok jsme jezdili na jeden ostrůvek v tehdejší Jugoslávii. Mám moc hezké vzpomínky na fotkách i v srdci.
Jezdili jste autem?
Jasně. Škodovkou, ale táta měl i volhu.
Na hranicích byla asi občas legrace, že?
Já to zas tak moc nevnímal. Jen si pamatuji, že se na mne na hranicích maminka otočila a řekla: Nehraj si s těmi hračkami, dej je pod svetr! Moc jsem tomu nerozuměl.
Bylo něco, co se vám na prázdninách nelíbilo?
Pro mne to byla vždycky zábava, nemám rád nudu a tatínek mne naučil, že musím pořád něco vymýšlet. Já se snad jen bál asi nudy.
Byl jste exhibicionista od malička?
Asi jo. Tatínek mne vodil do cirkusu a pak jsem ten cirkus doma hrál. Když došlo na lámání chleba, zvažoval jsem i práci novináře. Nakonec jsem ale udělal dobře, otevřel šuplík a dobře do něj zapadl. Zvolil jsem si dělat hrdinu pro děti.
Ideální dovolená?
Rád se vzdaluji někam daleko. Nyní odlétám na tři týdny do Ameriky, kde se uvolním, nikdo mne nezná, nepozná, celý den v kraťasech, v jednom triku. Beru si s sebou jen tři, protože na Floridě, kam letím, je obrovské teplo. To miluju, ne kvůli prostředí, ale kvůli tomu výpadku lidské elektrické energie.
Je pro vás v Česku těžké jít nepozorovaně po ulici?
Není to tak horké. To my, herci, rádi říkáme. V člověku je zakořeněné, že se musím nějak tvářit, protože mne lidé poznávají, ale je to jinak. Kolem vás projde Schwarzenegger a vy si ho ani nevšimnete. Když si tady sundám žluté tričko, děti mne ani, nebýt rodičů, nepoznají. Podívej se, támhle je Michal, říkají rodiče a dítě stejně kouká na někoho jiného.
Co chystáte na druhou půlku roku?
Kromě té dovolené hraju pátky, soboty, neděle, mám plný kalendář do konce roku, starají se o mne čtyři lidé, dávají mi pořádně zabrat. Jinak ale všechno soustřeďuji na narozeninovou oslavu v Praze 18. listopadu, uvádět to bude Leoš Mareš. Na to se těším, ale je s tím hodně práce.
Máte dvě děti.
Ano, dospělou dceru a nyní sedmiletého syna. Jsem dědeček a na mé opravdové narozeniny, plus minus nějaký ten den, budu podruhé dědou.
Sedmiletý syn je po vás?
Tuhle jsme potkali Bolka Polívku a já synovi říkám, aby mu něco předvedl. Tak ukázal nějaký trik, který jsem ho naučil. Myslím, že se potatil. I když manželka zas tak nadšená není.
Když se ohlédnete za těmi více než 59 a půl lety, můžete si říci, že jste spokojen, že jste se před lety vydal na cestu za dětmi?
Jo, jsem spokojen. Říkám si, že je dobré mít ten dar, že všechno co děláte, děláte alespoň trochu s láskou. Byť by to byl vymalovaný pokoj. Prostě ohlédnout se za sebe a mít ten pocit, vidět za sebou něco, co tam je. Zrovna tuhle jsem uklízel jeden byt, lezl jsem po zemi, myl nádobí a byl jsem hrozně šťastný, když jsem ten byt opouštěl a říkal si, jak je to nádherný. A když si uvědomím ty šťastné úsměvy dětí na každém představení, co vám budu povídat…
Jste pořád usměvavý, a to i v zákulisí, po představení. Kde berete energii?
V listopadu mi přistane na krku šedesátka. Asi mi energii posílají shora, protože já sám už tomu ani nevěřím. Energii beru shora a pak od dětí. Když slyšíte ty jejich minihistorky, jak se vám svěřují a ať jdu k nim domů, že potřebují, abych tam byl, to je neuvěřitelná dávka energie.
Dokáže vás něco i naštvat?
Tak to už je na vážný rozhovor. Mne vytáčí pochopitelně spousta věcí, ale řeknu to nejjednodušší: jsem sběratel fotografií špatně parkujících aut. To mne hrozně vytáčí, jak si mercedesy parkují na místech, kudy sjíždějí kočárky dolů, zaparkují na plné čáře. Opravdu bohatá sbírka. Jen nevím, k čemu mi to bude. Ty dětské úsměvy hřejí mnohem více…
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
