Žížeň Band vyfasoval své jméno podle žíznivé party

Jak se to vůbec stalo, že jste se dali dohromady?
Na zimním stadionu se tenkrát scházela taková parta, která tam občas hrála. Můj bratr (Martin Vostárek) mě tam začal brát(říká Míra Tovara), abych si tam zabrnkal. Za pár let z toho vykrystalizovala kapela Žížeň Band.

Hrajete v původním složení?
My dva(Martin Vostárek a Míra Tovara) jsme původní. Někdy v roce devadesát pět až šest se k nám přidali Zdeněk Lev a Petr Bláha.

Kdo vymyslel ten originální název?
To nějak z toho všeho vyplynulo. Na zimní stadion se chodilo hodně na pivo. A protože ta parta, co se tam vždycky sešla, toho dost vypila, měla velkou žízeň, hostinský jí začal říkat „Žížeň parta“. Každý večer tam měla rezervovaný stůl. Na něm byla několik let opřená taková modrá dlaždice a na té bylo napsáno žížeň. My jsme se kolem taky nějak motali a k tomu Žížeň jsme přidali už jenom Band.

Podle čeho vybíráte písničky, které budete ten večer hrát?
My jich máme málo, takže hrajeme vždycky všechny. Ale většinou to vybíral malý Martínek (syn Martina Vostárka). Tomu vždycky spadl zpěvník ze sedačky, celý se rozsypal a Martínek to honem, honem naskládal zpátky, aby táta nic nepoznal. Martin odrostl, teď je řada na mladším Matýskovi.

Jak se tomu má rozumět?
Martin Vostárek: Oni si dělají legraci, většinou jsem přinesl písničky já, vždy tak nějak jinak poskládané, ne vždy se to líbilo. Teď vybírá většinou Míra, nebo kdo má čas.

Podle čeho rozhodujete o písničkách, které si necháte ve svém repertoáru?
Protože toho skládáme málo, hrajeme všechno. Co se nelíbí, vypadne hned, co zůstane hrajeme do dneška. Něco málo za tu dobu vypadlo, ale teď hrajeme téměř kompletní naší tvorbu. Nějaké písně máme převzaté, většinou od rakovnických Trapperů. To je kapela, která tady hrála před třiceti lety. Pro menší koncety nám to stačí, když hrajeme celý večer, musíme přidat „vodrhovačky“.

Která muzika je vám ještě blízká?
Každá, teď jsme byli na Kissácích. No, a Eva a Vašek, ti určitě taky! Ještě jsme byli na Alexandrovcích. Máme rádi rakovnický Brass Band a samozřejmě Rychtáře.

Jak často zkoušíte?
Někdo každý týden, někdo po půl roce a někdo chodí jen do té hospody.

Kde zkoušíte?
V hospodě U Aifela.

Jak dloho trvá, než vyjedete s novou písničkou?
Než se napíše. Když něco někdo přinese, začneme zkoušet a za týden už ji hrajeme.

Trvá dlouho, než něco někdo přinese?
Teď to trvá už dva roky.

Scházíte se spolu i mimo muziku jako parta?
Určitě, to je právě kouzlo Žížně. Jsme příbuzní, máme stejně staré děti, jezdíme spolu na vodu. Jestli bude hezky, pojedeme hned příští týden.

Je na obzoru nějaké nové CD?
Teď zrovna ne. Zatím jsme vydali dvě. S tím z roku devadesát osm jsme trumfli dokonce i Hradní duo. Byli jsme první, kdo CD dělal multimediálně, měli jsme na něm i videoklipy.

Kdo u vás skládá?
Martin Vostárek a Míra Tovara.

Kdo text a kdo muziku?
Tak nějak se mezi sebou střídáme. Martin Vostárek: Já občas někde něco převezmu, ale když to zahraji, zní to trochu jinak, takže to ani nikdo nepozná.