Venku se šeří, v domě vládne zvláštní tajemno a trochu napětí… Přijde? Nepřijde? Budou čerti zlí? Dostanu uhlí, nebo něco na zub? Takhle jsme tenhle čas mikulášské nadílky prožívali jako děti všichni.

Jak šel čas, tak jsme pomalu přicházeli o iluze: „Ten čert byl nějaký divný a měl stejné boty jako nosí náš soused. A jak to, že říkal Mikuláš v chodbě tátovi Vašku?“

Ale stejně, i když jsme přišli celé věci na kloub, nepřestal pro nás být tenhle večer trochu kouzelný. Pořád obdarováváme své blízké. Tenhle lidový zvyk patří k těm, které se v naší moderní době udržely nejvíce.Vždyť i ti nebojácní puberťáci, co nic neřeší, se na přímou otázku Mikuláše – Byl jsi hodný? – alespoň trochu zarazí.

A tak bychom se měli i my dospělí při této přímé otázce trochu zamyslet a zpytovat své svědomí. A hlavně se celý další rok chovat hezky, aby si nás čert nevzal s sebou do pytle.

Ale stejně si myslím, že už to teď čerti nějak flákají, nebo to museli vzdát z kapacitních důvodů. Protože kdyby to brali poctivě, bylo by peklo narvané k prasknutí!