Zrovna mi tam hraje Tomáš Klus písničku Napojen. Tenhle kluk bude asi věčným klukem s věčným úsměvem a věčně nevyčerpatelnou energií, která z něho srší. Až mu ji, můj dení(č)ku, závidím.

Zastav se, čas nikam nespěchá,
jen rozum nutí ho k běhu.
Věř však ty, synu člověka,
žes nedílná součást příběhu.

Zpívá Tomáš Klus a mne napadá, že i když jsem si vloni na stejném místě sliboval, že nebudu tolik spěchat a že si najdu čas na přátele, že jsem stejně pořád spěchal. Ale pár přátel jsem navštívil, to zase jo.

A ve chvílích setkávání mne právě napadlo, jak jsme všichni součástí toho jednoho velkého příběhu, který se jmenuje Světozem. Jenomže to se řekne, každou chvíli mne něco rozčílí a to pak má člověk pokažený čas. Tomáš sice zpívá:

Ničeho nelituj,
život, co máš, je tvůj,
žij a měj rád, co je.

Jenže jak to udělat, abych ničeho nelitoval. Jednou lituju, že jsem tam nešel, podruhé, že jsem tam šel. Jenže, má to smysl zabývat se tím, co bylo? Není lepší žít přítomným okamžikem? Právě tím, právě teď? Co myslíš, milý dení(č)ku?

Nebe až najde jas ve vodní hladině,
až Měsíc opře se o břeh
a padne hvězda, zkus si přát jediné,
to, aby dopadla dobře.

…pere do mne stříbrný Slavík další moudro, nad kterým se v tomhle předvánočním čase zamýšlím a říkám si: Dení(č)ku, proč čekat na Měsíc a ještě k tomu zjišťovat, jestli je někde kolem nějaká voda?

Snad možná číhnout na tu hvězdu, jestli zrovna nepadá., Ale i kdyby zrovna neletěla kolem, proč si nepřát, aby dopadlo dobře vše kolem?

Cítíš, jak jsi napojen,
přes všechny pochyby život je krásný,
jsi napojen
a svět je tvá továrna na sny.

Napadá mne, dení(č)ku, že bychom se my, lidé, mohli společně napojit a vystavět si svoji továrnu na sny. Že není kdy? Ale jdi?

Navrhuji sraz ve středu 10. prosince. Večer v 18 hodin. Ptáš se, kde? Třeba na pražském Staroměstském náměstí. Nebo na dalších pěti desítkách míst ve středních Čechách a v Praze. Nebo na dalších stovkách míst po celé republice.

Regionální Deníky, můj ty dení(č)ku, totiž pořádají ojedinělou akci - Česko zpívá koledy. Společně si zazpívají lidé na náměstích, návsích, ale třeba i v hospodách šest známých koled.

A mne napadá, že při tom zpěvu bychom se mohli všichni na sebe tak nějak napojit. A začít stavět svoji továrnu na sny. Proč to odkládat. Co myslíš, milý dení(č)ku, šlo by to?

Ještě jsem zapomněl, musím ti to napsat. Všechna místa, kde se ty koledy budou zpívat, najdeš na www.ceskozpivakoledy.cz.

Autor je šéfredaktorem Deníku - region Praha a střední Čechy