Pro někoho jsou lehké, pro někoho těžké. Možná ty státní mají srovnat nesrovnatelné. Maturanti na gymnáziích dosahují tradičně nejlepších výsledků. Když se tak zamyslím, byla by to ostuda, kdyby nedosahovali!

Celé čtyři roky, někdy i osm se připravují k maturitě z obecně vzdělávacích předmětů, tedy hlavně z matematiky, češtiny a cizího jazyka. Stráví nad nimi pěknou řádku vyučovacích hodin. Z těchto předmětů pak maturují, jen si k nim vyberou třeba biologii nebo chemii, kterou mají stejně po celou dobu studia.
Jenže, co ti na odborných školách, kteří musí vedle češtiny, cizího jazyka a matiky, zvládnout ještě celou řadu odborných předmětů. Ty mají pak třeba každý den v týdnu. Vedle češtiny pak musí odmaturovat i z odborných předmětů a z praxe.

Takže vedle konverzace v angličtině musí u maturity zvládnout třeba zapřáhnout traktor, seřídit pluh a vyorat brázdu na poli, nebo třeba zhodnotit exteriér koně. Jistě, někomu mohou tyhle praktické věci připadat jednoduché jako facka. Jenže studenti se je museli někdy naučit a proto se jim třeba čeština či angličtina smrskla jen na dvě hodiny v týdnu.

Možná si řeknete, proč musí mít třeba opraváři maturitu? Že to je podle pravidel Evropské unie a že ve srovnání s ostatními máme malý počet středoškoláků? A to nemáme vlastní rozum? Nebo: neměla by mít maturita opravdu dvě úrovně? Ale pak by to mělo mít pokračování. Úroveň složené maturity by se měla odrážet při nástupu na vysokou školu nebo do zaměstnání. Tohle si už sice chytří pánové jednou řekli a mysleli a mysleli až přemysleli a za patnáct let a několik milionů korun nic nevymysleli.

Takže letos zase změna. Moji synové maturovali během dvou let a každý podle jiných pravidel. A myslím, že ti další maturanti se zase mohou „těšit" na něco nového. Jen jsem ráda, že letošní maturita nepřipomíná bojové cvičení s předáváním supertajného materiálu. Všem, kteří se letos potí u maturity, přeji úspěšné složení zkoušky z dospělosti i úspěšný start do dalšího života. Ten je možná na tom všem to nejdůležitější.