Někdo by mohl namítnout, že přece muzea většinou návštěvníky nepřetékají. To jistě ne. Ale myslím si, že stále více lidí vyhledává věci z nedávné historie, ty, které si ještě pamatují, nebo je mají dokonce doma.

Proč? Zřejmě jim připomínají dětství, mládí, zkrátka ty jejich staré dobré časy. Ty věci mají kromě vzpomínek na sobě patinu, nasbíranou léty, která se nedá ničím napodobit.

Proto je kolem nich vždycky větší tlačenice, než kolem těch super moderních strojů. Ty jsou nějaké nablýskané, sterilní. Třeba za dvacet třicet let taky získají své kouzlo a tlačenice u nich také bude.
A vedle zase budou stát ty super novinky. I když teď si ani neumíme představit, co nového by se ještě dalo vymyslet.

Stejně jako si asi neumíme představit, že jako ti nejmenší obdivují veterány dnes, jsme stejně v našem dětství obdivovali auta z třicátých a čtyřicátých let.

Při pohledu na traktory veterány si uvědomuji, jaký už jsem vlastně pamětník, když si vlastně pamatuji, jak se ještě „nedávno" v mém dětství či mládí běžně používaly stroje, které dneska patří do muzea…