Zažila jsem také, jak kolemjdoucí sprostě nadávali, když se kácely topoly před kostelem na Husově náměstí v Rakovníku. Přitom stromy byly staré, vevnitř duté, tudíž nebezpečné a ke kostelu se vůbec nehodily. A navíc dlouho před tím se lidé mohli ke kácení vyjádřit na radnici nebo na zastupitelstvu. Problém byl několikrát vysvětlován. Nechyběl ani zdravotní posudek odborníka. Teď tam rostou duby, kostel i celé prostranství krásně prokouklo a je klid. Nikdo nenadává.

Kolikrát mě napadlo, když jsem viděla nějaké až hysterické bránění stromů, že lidé, kteří se tak chovají, zřejmě nemají dostatečné informace.

Samozřejmě se už několikrát stalo, že padly stromy, které tam mohly léta růst, kvůli něčí zvůli, a že někdo zneužil svoji moc a situaci. To mě napadlo i při pohledu na čerstvou řadu pařezů podél silnice, zbylých po velkých stromech, které ohrožovaly život řidičů, protože do nich bourali. Byla to vina stromů nebo řidičů? Nebo někdo potřeboval palivové dříví?

Když slyším zprávu, že kdosi nařezal kmeny zdravých stromů, aby postupně zahynuly a musely se pokácet, protože tam někomu překážely, říkám si, co to je za člověka a že by si zasloužil usekat ruce.
Stejně jako když nějaký „odborník" ořeže větve vzrostlého stromu až na korunu, to znamená, že z něj zbude jen pahýl. Pokud to strom ustojí, obroste. Jenže ztratí svůj původní charakter a texturu. Stane se z něj „zparchantělý" jedinec. Pokud větve narostou, zase se ořežou. Ony totiž překážejí, nebo z nich na podzim padá moc listí, které se musí uklízet! Jenže už při sázení stromů se mělo myslet na to, do jaké výšky strom vyroste a jestli se sem vůbec hodí…

I tohle dokážeme stromům udělat. A ony přesto rostou. Chrání nás před nepřízní počasí i ovzduší. Chodíme kolem nich a bereme to jako samozřejmost. Že jsou pryč, vlastně zjistíme, až když na místě chybí. A to je kolikrát pozdě. Měli bychom je brát o hodně více, protože než vyroste a dospěje strom, trvá přibližně stejně dlouho, jako než vyroste člověk.

Stromy kolikrát předávají i poselství našim potomkům, protože, když to s nimi dobře dopadne, tak nás většinou přežijí…