„Nejprve naši „kuchařo-maséro-kustodi“ Petr Mendík a Jirka Kreps vybrali špinavé prádlo a vydali se do prádelny vyprat. Po jedné straně velké místnosti stojí automatické pračky, po druhé sušičky. Prádlo nejprve správně nandali do pračky, ale ještě před jejím zapnutím usoudili, že se zřejmě jedná o sušičku, a tak ho znovu vyndali a narovnali do sušičky. Tu už zapnuli. Když ale stále nenatíkala voda, zjistili, že prádlo suší! Dosušili tedy, aby poté proces s praním už správně absolvovali,“ přibližuje první příběh manažer výpravy Jan Prokop.
Druhý nám odvyprávěl v tomto sledu:
„Ptal jsem se kuchaře Petra Mendíka, proč nám taky něco neupeče.“
„Ta elektrická trouba je asi vypnutá,“ odpovídal mi několikrát Petr.
„Co blbneš, ta je na plyn,“ říkám. „Za několik dnů jsme se k tématu vrátili.“
„Asi je rozbitá, protože se mi nenahřála ta spirála, když jsem jí zapínal,“ stále oponoval kuchař.
„Ta trouba je určitě na plyn,“ tvrdil jsem já, který ji ale v minulosti nikdy neuměl zapálit, což jsem mu také řekl, protože nemám s plynem žádné zkušenosti.
„Chááááááácha, cháááááááá, to bych chtěl vidět, jak ses dřív pokoušel zapálit elektrickou troubu, chááááááááá, chááááááááááá,“ válel se Petr doslova a do písmene po zemi.
„Házel jsem do ní sirky, ale nechytla,“ odvětil jsem ostudně, ale přesto jsem šel k troubě a otočil knoflíkem. Čekal jsem minutu a troubu otevřel. „Myslím, že tam plyn skutečně smrdí,“ říkám mu.
„Cháááááááááááá, cháááááá, z elektrický trouby, smál se zase Petr.
„Tak mi ukaž tu spirálu, chytráku,“ kontroval jsem.
Petr strčil hlavu do trouby a bylo po smíchu! Našel tam totiž na místo spirály hořák, který ihned zapálil! Poté se mi omluvil před nastoupenou jednotkou, která se celá hned začala těšit na pečínky. A po zemi jsem se zase mohl začít válet smíchy já.