Kliknutím zvětšíteMilane, tahle cena Vás bezesporu musela potěšit, konkurence byla nadupaná…
Bylo to obrovské překvapení. Když mi to kluci řekli, moc jsem tomu ani nevěřil. Ale beru to tak, že to odměna za mou práci, protože jsem kdysi vlastně z mladšího dorostu přešel rovnou do mužů a prosadil se i tam.
V týmu jste hrál i s vaším tátou, jedním z nejslavnějších českých hokejbalistů vůbec. Bylo to plus, nebo jste raději, když tam jeho přísný pohled chybí?
Jednoznačně plus, táta mi toho nejvíc poradil, už od malička. Hlavně mi říká, že co neudělám v tréninku, v zápase nemohu předvést. A když s ním potom hrajete v jedné lajně, je to ideální. Poradí na hřišti i pak na střídačce. Ale dík patří i dalším klukům, kteří hráli nebo hrají extraligu, hlavně Martinu Tvarůžkovi a Honzovi Pospíšilovi. I ti mě moc naučili.
Rakovník teď ale není v komfortní situaci. Po postupové euforii ani památky, budete se zachraňovat v baráži. A do té se může dostat i kladenský Jungle Fever, kde aktuálně váš otec nastupuje. Jaké by to bylo setkání?
Nevím, jaká jsou přesně pravidla, zda když od nás hostuje v Kladně, tak může nastoupit, ale bylo by to pikantní. Jungle ještě čeká finále s Poličkou, ale tátovi budu fandit.
A kdyby Rakovník už neměl o extraligu zájem, zůstal byste? Přece jen máte nakročeno do reprezentace do 20 let, byl by to krok zpátky…
To máte asi pravdu, extraligu bych chtěl hrát dál. Prosadil jsem se v ní, bavila mě. Ale pořád je tady možnost, že baráž vyhrajeme a bude vůle pokračovat s extraligou v Rakovníku. Takže co bude, zatím neřeším.
K hokejbalu vás asi přivedl táta, kdy to bylo?
Někdy v první třídě. Bavilo mě to hned, jenže jsem měl docela dost velké problémy s koleny a musel toho nechat. Naštěstí po čtyřech pěti letech potíže ustoupili a já naskočil zpátky. Zkoušel jsem ještě hokej a fotbal, ale hokejbal mě vzal jasně nejvíc.
Máte prý i nadaného bráchu…
Mám i sestru, ale je fakt, že brácha Martin také hraje hokejbal (za žáky) a myslím, že má velký talent. S tátou se mu snažíme pomoci jak to jde.
Tři hokejbalisté v rodině, to mají máma se sestrou složité, ne?
Ani ne, naši spolu už nežijí. Ale mamka je samozřejmě ráda, že se nám s bráchou daří a je na nás pyšná.
Já myslím, že i táta, ale co škola, tu určitě rodiče upřednostňují, nebo ne?
Je to tak, vzdělání je na prvním místě, beru to tak i já. Chodím do druháku na Ekonomickou akademii v Rakovníku a někdy je to lepší, jindy horší (úsměv).
Česko brzy čeká velký hokejbalový svátek, mistrovství světa v Pardubicích. Pojedete se přímo na místo podívat s tátou, který kdysi s nároďákem vydřel v Plzni titul mistra světa?
Bude to zážitek. Já bych tam měl nejprve vyrazit s reprezentací do dvaceti let, se kterou budeme mít v tu dobu soustředění a máme v plánu do Pardubic vyrazit. S tátou pojedeme potom sólo na další zápasy. Těším se na skvělý hokejbal.
Sám o reprezentaci zatím můžete snít, ale jak jste řekl, jste ve dvacítkách, které čeká světový šampionát až za rok. Bude v Kanadě, to bude zážitek, ne?
Bylo by super se tam dostat, je to můj velký cíl. Mám jich víc, ale tenhle je nejbližší.
Táta vyhrál mistrovství světa, z dalšího má stříbro, k tomu několik titulů v české extralize. Můžete se mu někdy v počtu trofejí přiblížit nebo ho i překonat?
(smích) Tak to opravdu nebude jednoduchý úkol, on má těch trofejí nespočet. Ale když se všechno sejde, třeba se to povést může, mně nebo třeba bráchovi. Budeme se snažit.
Jak vidí syna slavný táta?
Milan Sýkora starší je ikonou nejen rakovnického, ale celého českého hokejbalu. S Elbou Ústí a kladenskou Habešovnou získal tři tituly mistra republiky, má dokonce zlatou medaili z plzeňského světového šampionátu, další stříbro z MS v Německu. Byl druhým nejlepším hokejbalistou roku v ČR a koneckonců i Rakovníku zásadně přispěl k historickému postupu do nejvyšší soutěže.
Jak vidí svého syna slavný otec? "Má velkou výhodu, že je rychlý," vypráví Sýkora st., a přidává další přednosti. „Dobrá technika, umí tvrdě vystřelit, nebojí se soubojů i s většími chlapy. Hlavně při trénincích i zápasech dělá vše na sto procent, to je moc důležité. Drží se toho, co mu opakuji: co neuděláš v tréninku, v zápase nezvládneš.
A překoná někdy syn úspěchy svého táty? "Získal jsem toho poměrně dost, takže to nebude mít až tak lehké, ale proč by ne? Moc bych mu to přál a snažím se mu poradit, jak k tomu dojít. Je v širší nominaci reprezentační dvacítky, která má za rok mistrovství světa v Kanadě, takže pro začátek mu přeju, aby se v týmu udržel," dodal Milan Sýkora st.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
