Jak hodnotíte letošní herní model ženské extraligy, v čem byl pro Rakovník výhodný a naopak?
Je poměrně složité hodnotit systém extraligy. Bohužel pro náš sport se systém rok co rok mění. Letošní novinka byla zajímavá v tom, že jsme potkaly nové týmy. Některé výsledky tedy úplně neodpovídaly nějaké vyrovnanosti. Hrály jsme zápasy třeba 11:0 a 16:0. Závěrečné semifinále se mi líbilo. Líbí se mi, když se hraje na více utkání. Přijde mi to fér. Jeden zápas se povést nemusí, ale na dva vítězné už je oč hrát a vyšší motivace, to bylo pro nás výhodou. Slabinou letošního systému bylo ale zjevně to, že se všechny semifinálové zápasy hrály ve třech dnech,což je poměrně fyzicky náročné.

Které zápasy se povedly nejvíce a co chybělo v play off k postupu do finále?
Je těžké se takhle zamyslet a vzpomenout si na zápasy z podzimu, tak se možná poohlédnu blíže. Určitě se nám povedl zápas doma s Pragovkou ještě před play off, kdy jsme vyhrály doma 2:0. Byla to skvělá týmová hra. Bohužel jsme to nedokázaly zopakovat hned dva týdny nato, při prvním zápase play off s tím samým týmem. Domácí zápas se nám absolutně nepovedl, jako bychom to nebyly my. Nešlo prakticky nic. Na hřišti jsme sice byly, makaly jsme, běhaly, ale nedařilo se. Druhý den měl tedy soupeř psychickou výhodu. Sobotní zápas se nám podařil ovšem mnohem lépe a nebýt vlastních chyb, mohly jsme ho zvládnout ještě lépe a nedramatizovat to do konečných nájezdů. Ale i to nějak k play off patří. Co chybělo v neděli? Sama nevím. Neustále nad tím přemýšlím. Hrály jsme dobře, měly jsme na to. Věřila jsem, že vyhrajeme. Ale nakonec jsme odcházely se slzami my.

Hrála jste v Anglii, čím se česká extraliga hlavně liší od anglické nejvyšší soutěže, jakou hlavní zkušenost jste v Anglii z pozemního hokeje pro sebe získala?
Přiznám se, že v prvních momentech jsem si říkala, že je to jiný sport. Jsou pár let před námi. Pozemní hokej je v Anglii jeden ze čtyř nejpopulárnějších sportů. Každý to zná, hraje, miluje. Je to sport, který se tam učí i na školách. To je prostě asi ten největší rozdíl. Jsou dál v technice s holí a dost možná i fyzicky. Byla jsem z toho dost vykulená. Vždy jsem se považovala za fyzicky dobře vybavenou hráčku, nikdy mi to nedělalo moc problém. Ale tady jsem byla jeden z nejpomalejších hráčů na hřišti a hodně jsem strádala. Získala jsem tam díky tréninkům a zápasům strašně moc zkušeností. Byla to paráda makat jako nikdy předtím. Učila jsem se třeba i jiné držení hole, postavení těla při běhu s míčkem a spoustu dalšího.

Máte zkušenosti i z reprezentace, který zážitek v národním dresu je nejhezčí?
Přiznám se, že v národním dresu mám spoustu krásných zážitků. Strašně si vážím jakékoliv nominace a jsem za všechna mistrovství neskutečně ráda. Ovšem jeden zážitek asi musím vypíchnout, a to je loňské mistrovství Evropy v Praze, kdy jsme před zraky domácího publika vybojovaly po dlouhých letech opět nejvyšší evropskou divizi A. Nikdo to nečekal. Cílem bylo udržet divizi B. Tím to bylo celé umocněno. A že jsme to zvládly tady doma, před přáteli, rodinami, fanoušky, tím to dostalo pro mě úplně jiné rozměry.

V rakovnickém týmu dochází pomalu k obměnám, skončily Radka Váňová, Lucka Kolářová, Bára Matoušková, v současné době absentuje pro rodičovské radosti Veronika Škrancová, jak jsou nahrazovány mladší generací, kdo se jeví jako největší naděje pro blízkou budoucnost týmu žen?
Vždycky bude někdo končit a někdo opět přicházet. Některá jména ještě nejsou zcela definitivní. Lucie Kolářová si stále pohrává s myšlenkou návratu a my jen čekáme, až vyběhne. Veronika si samozřejmě užívá krásné maminkovské povinnosti, ale už jí skončilo šestinedělí a jak ji znám, nebude dlouho doma a bude se prodírat opět do základní sestavy. Mladší generace je ovšem potřeba. Už jen to, že těch rodičovských povinností může být brzy více. Takže samozřejmě mladé holky zapojujeme. Myslím, že se jim vůbec nedaří špatně. Spíše naopak. Už se začínáme bát o svoje posty a to je dobře. Konkurence je vždy třeba, je to motivace pro všechny. Nadějí je tam spousta, nebudu nikoho vyzdvihovat. Je to týmový sport a cílem je sladit mladé běhavé s těmi staršími rozumnými.

Jak bude vypadat letní příprava a jaké cíle se rýsují pro venkovní hřiště i pro halu 2016/2017, dojde k nějakým změnám v kádru?
Právě teď máme takovou menší pauzičku. Je určitě potřeba si od hokeje i chvilku odpočinout. Takže teď každá přibližně měsíc „aktivně relaxuje" u jiných sportovních odvětví. Koncem července už se ovšem scházíme a začínáme makat společně.

Cíle jsou jasné. Nějak se nám posledních pár let nedaří udělat ten poslední vytoužený krok k tomu titulu. Takže v následující sezóně to prostě už musí přijít. Navíc by to bylo takové nostalgické, přesně po deseti letech od zisku titulu. Změny v kádru asi tak velké nebudou. I když to je odvážné tvrzení u ženského týmu, tam člověk nikdy neví. Po delší zdravotní pauze se vrací už naplno Barbora Čermáková, již zmiňovaná V. Škrancová, což jsou důležité pilíře naší obrany. Další obrovskou posilou do středu hřiště je navrátivší se Anna Vorlová, která získala zkušenosti v Belgii a teď nám to tu vše předvede. Takže věřím, že letos budeme opravdu v plné polní, jak se říká. Z letošního roku mám dobrý pocit. Díky Karolíně Kříženecké jsme měly naprosto skvělé tréninky. Věřím, že když pojedeme v tomto duchu a budeme na sobě makat každá ještě individuálně, že v té následující sezóně ten titul získáme. 

Autor: Miroslav Koloc