I koně si zaslouží komfortní obutí, tvrdí kovář Miroslav Koutecký

Mířím tedy do obce Krupá na Rakovnicku. Důvodem, proč jsem se do Krupé rozjela, je, že chceme společně s Velkopopovickým Kozlem a čtenáři Deníku najít nejšikovnějšího fachmana rakovnického regionu, kterého pak Kozel odmění za poctivou práci a jeho řemeslný kumšt.

Nejlepší odměnou za práci jsou pro kováře Miroslava Kouteckého chvíle strávené s rodinou a s vlastními čtyřmi koňmi. Své ocenění komentuje slovy: „Je to pro mě čest, ale ta pravá odměna je, když vidím spokojeně chodícího či běžícího, dobře okovaného koně.“

Miroslava Kouteckého jsem se zeptala na tajemství jeho úspěchu. Prozraďte nám, co podle vás děláte lépe než ostatní a kvůli čemu se k vám koňáci stále vracejí? „Snažím se koně okovat co možná nejlépe. Aby chodili komfortně, neměli žádný problém. Také se to někdy pochopitelně nepovede. Nezapomínejme, že kůň je živý tvor a má své nálady. Když ale něco zkazíte, musíte myslet na to, že každá chyba se v tomto případě dá jen těžko napravit.“

Na co se nejvíce těšíte po dni plném práce? „Že si budu moci sednout doma. Nebo že si sednu na koně, ale to už jsem neudělal, ani nepamatuji. Dříve jsem si chodil i zaběhat nebo se věnoval bojovému umění. Teď to nestíhám. Je moc práce.“