Několikaměsíční policejní pátrání po Ivě Mainerové z Hýskova skončilo. Dvacetiletá dívka, jejíž rodina pochází z Rakovnicka se po čtyřech měsících strávených v cizině vrátila domů. Její maminka Ivana Marhoulová je nyní sice nesmírně šťastná, ale čtyři měsíce nevýslovného trápení a strachu o život dcery v jejím nitru zanechaly nesmazatelné stopy. Proč ji vlastně dcera opustila beze slova rozloučení, když spolu měly pohodový vztah? Proč odjela více než tisíc kilometrů od domova s téměř cizím mužem a s matkou nekomunikovala ani potom? A jak se jí v Evropě žilo?


„Před tím, než jsem odjela, tak jsem měla dost všední život. Pracovala jsem v baru vlastně od rána do rána. Což bylo dost náročné a k tomu jsem měla ještě problémy s přítelem. Už toho na mě bylo moc. Byla jsem unavená a když mi známý nabídl, abych s ním odjela do ciziny, že mi ukáže kus světa, přijala jsem to. Potřebovala jsem si pročistit hlavu,“ říká Iva.
Když v České republice po Ivě pátrala policie a její maminka počítala bezesné noci, mladá dívka cestovala po Itálii, Španělsku a jižní Francii. „V Itálii a ve Španělsku se nežilo špatně. S kamarádem jsme si našli práci a vydělali peníze. Vždy jsme si dokázali najít nějakou brigádu. Krušné chvíle přišly, až když jsme se vrátili zpět do Francie,“ říká dívka, po které bylo vyhlášeno pátrání i v Evropské unii.


Iva v Itálii a krátce i ve Španělsku pracovala na barech či u čerpacích stanic jako barmanka, její přítel dělal občas i automechanika. V Itálii si Iva našla práci i se stravou a ubytováním a Marek spal v autě nebo na pláži. Občas našli krátkou brigádu na farmách. „Žijí v nich většinou starší lidé, takže se jim naše pomoc hodila. Na farmách jsme s Markem česali citrusy a prodávali ovoce. Během cesty jsem se dorozumívala anglicky a něco jsem se naučila i z italštiny a francouzštiny,“ uvedla Mainerová.


Když se počasí ochladilo, vrátila se celostátně hledaná dvojice mladých lidí do Francie. Usadili se v blízkosti Marseille. Tam jim pohodový život skončil. „Nemohli jsme najít práci a neměli peníze na jídlo ani ubytování. Byly to velmi krušné časy. S Markem jsme se pak rozdělili. Já jsem začala žít jako squatter. Bez práce, no prostě bezdomovec. Tak jsem žila asi týden. I když jsem ale byla na dně a ve squatu se hodně kouřil hašiš, já jsem nikdy nebrala žádné drogy,“ vzpomíná na krušné chvíle dvacetiletá Iva.
Práci se jí poštěstilo najít až v době, kdy se rozhodla vrátit domů. V jednom baru se totiž seznámila s Čechem a dozvěděla se, že hledají někoho na míchání drinků. Protože měla barmanský kurz, tak to vzala a vydělala si peníze na cestu domů.


„Doma je doma. Poznala jsem kus světa a hodně toho prožila. Nechtěla bych to ale už vrátit zpátky. Kvůli mámě mně toho je ale fakt líto. Nikdy bych nechtěla, aby si zažila to, co si zažila. Už něco takového neudělám. Když někam pojedu, tak už ohlášeně,“ poznamenala dívka.
Iva po celé čtyři měsíce s mámou téměř nekomunikovala. Policisté i rodina se báli, že ji Marek drží násilím a zneužívá. „Nemohla jsem s ní mluvit. Nešlo to. Marek si to nepřál. Zakazoval mi to a neměla jsem ani mobil. Neubližoval mi ale,“ snažila se Iva vysvětlit své mlčení.
„Stále to nechápu. Když mi z Francie pak zavolala a řekla, že se chce vrátit, měla jsem nesmírnou radost. Myslím si, že má za sebou pořádnou životní zkušenost. V cizině si neužívala jen slunce a moře, ale na vlastní kůži pocítila, jak se žije bezdomovcům,“ poznamenala k dceřinu výletu Ivana Marhoulová.


V republice každoročně zmizí desítky mladých lidí. Kriminalisté, kteří po Ivě Mainerové pátrali, uvedli, že její případ je ale velmi ojedinělý.