V předsálí se nejprve pilně pracovalo. V dílnách si děti vyráběly papírové loutky, vystřihovaly je a vymalovaly pastelkami. Ve výtvarné dílně vznikala vyšívaná přáníčka k Vánocům v podobě stromečku nebo hvězdy. Nebo také tištěná z jednoduchého strojku. Ta pak stačilo jen vymalovat.

Na zemi zase vznikal velký společný barevný obraz. Ani do sálu nebyl přístup zapovězen. Děti tam čekalo tak trochu tajemno, jak popsal Michal Drtina: „Děti mají v sále bojovku s divadelním kvízem. Plní ji po tmě. Svítí tam pouze třináct lucerniček, to aby poznaly, jak to v divadle vypadá, když se zhasne. V kvízu mají jednoduché otázky z pohádek, které bychom měli všichni z dětství znát. S hrůzou zjišťujeme, že už si je děti vůbec nepamatují."

Ten, kdo uhádl alespoň desetkrát, dostal divadelní vějíř a mohl si ho pomalovat barvami na látku podle své fantazie. Nebo také dostal papírové divadélko vytvořené v krabici. Nejmenší děti se vydaly na cestu do tmy s rodiči. Pokud ještě neuměly psát, překreslovaly obrázky.

Za hodinu začínala v sále loutková pohádka v podání plzeňského Divadélka Kuba, Kam čert nemůže. Kdo chtěl, po pohádce mohl vyrábět dál.

Noc divadel pořádalo Městské kulturní a sportovní zařízení a Spolek pro kulturní činnost Nostra divadlo.