Podle Pecákova právního názoru byly nové zóny placeného stání na Praze 5, 6, 8 a v části Prahy 3 vytvořeny nelegálním způsobem. Zákon o pozemních komunikacích podle něj umožňuje obcím zřídit parkovací zóny jen v případě, že je to doloženo skutečnou a reálnou potřebou. Tato podmínka prý nebyla naplněna. Zóny vznikly i tam, kde je regulace nesmyslná. Navíc údajně chybí podklad, podle něhož byly vyměřeny ceny za parkování.
Okruhy poškozených osob
Systém podle advokáta Pecáka prospěl jen minimu obyvatel města, většině uškodil. „Je tu skupina lidí, která v minulosti žádné problémy s parkováním neměla, teď sice také nemá, ale musí za to zaplatit. Potom je tu další skupina, která problémy s parkováním měla, teď za oprávnění k parkování zaplatila stanovený roční poplatek 1200 korun, ale nic jim to negarantuje, protože parkovacích míst je v jejich ulici méně než v systému zaregistrovaných vozů," definuje Pecák okruhy „postižených osob". Několik desítek lidí se k jeho žalobě už připojilo a další se k tomu údajně chystají.
„Výrazně diskriminováni jsou i Středočeši pracující v Praze, pro něž bylo hlavní město obehnáno téměř ostnatým drátem, aniž by měli nějakou alternativu v podobě záchytných parkovišť. Velkou postiženou skupinou jsou živnostníci, kteří mají nyní omezené možnosti podnikání – u zákazníků mohou zaparkovat jen za velmi vysoké ceny parkovného," popisuje další dvě skupiny, jež se staly „obětí komunální zvůle a represe", která podle Pecáka nemá nic společného s dobře promyšlenou regulací.
Modrá zóna za střešovickým Muzeem městské hromadné dopravy může být příkladem nelogických změn. Ulice, která vždy bývala osiřelá, je teď vyhrazena rezidentům. Zůstává prázdná, přičemž v některých okolních ulicích, kde modré zóny nejsou, je přehuštěno.
Modrá zóna za střešovickým Muzeem městské hromadné dopravy může být příkladem nelogických změn. Ulice, která vždy bývala osiřelá, je teď vyhrazena rezidentům. Zůstává prázdná, přičemž v některých okolních ulicích, kde modré zóny nejsou, je přehuštěno.Autor: Jiří Pšenička
Samostatnou kapitolou jsou podle advokáta lidé, kteří například převážejí do různých zařízení mimo své bydliště postižené děti. „Na ty má systém i tvrdé sociální dopady, pokud musí denně platit parkovné tam, kde dříve parkovali zdarma," uvádí Pecák příklady rodin, které se prý na něj také obracejí.
Jak nebýt despotou
Pecákovu správní žalobu asi čeká poměrně dlouhá pouť justičním systémem, přičemž autor je prý připraven věc dotáhnout až k Ústavnímu soudu. Do té doby mají pražští politici dost času, aby se sami zamysleli nad tím, zda parkovací problém skutečně chytili za správný konec.
Že se jim to moc nepovedlo, si myslí například americký urbanista působící v Česku Martin Joseph Barry, zakladatel a ředitel neziskové organizace reSITE.
Ve svém komentáři pro magazín Dotyk Barry připomíná, že nikde neexistuje právo na parkovací místo, navíc zdarma. Na druhou stranu argumentuje i tím, že moderní metropole, jako je Vídeň, Kodaň nebo Helsinky, se prioritně zaměřují na komplexní dopravní plánování, třeba i na podporu různých alternativních možností přepravy bez nutnosti vlastnit auto. Ve výsledku tak může parkovacích míst plynule ubývat, aniž by to někdo pociťoval jako diskriminaci.
Mapka z webu Parkujvklidu.cz ukazuje koncepci postupného budování nových parkovacích zón. Počítá ještě s tím, že zóny letos vzniknou i v Praze 4 a 9. Tyto městské části však nakonec svou účast na projektu pozastavily.
Mapka z webu Parkujvklidu.cz ukazuje koncepci postupného budování nových parkovacích zón. Počítá ještě s tím, že zóny letos vzniknou i na Praze 4 a 9. Tyto městské části však nakonec svou účast na projektu pozastavily. Autor: Parkujvklidu.cz
Že je s novým systémem, který parkovací problémy jak vlna tsunami přenáší z centra hlavního města až na periferie, něco v nepořádku, pochopily i radnice na Praze 4 a 9, které se letos nakonec do projektu nezapojily, ač původně také měly. Hledají teď i jiné možnosti, vstřícnější a ohleduplnější k Pražanům i k návštěvníkům města.
„Chceme se vyvarovat stavu na některých městských částech, kdy poloprázdné modré zóny nelogicky blokovaly možnost zaparkovat například rodinným příslušníkům, kteří bydlí jinde a vozí svým starým rodičům nákupy," vysvětlil už letos v březnu rozdílný pohled radní Prahy 9 Tomáš Holeček.
Jinak to prostě nešlo
Jestli je na pražských modrých zónách něco provokujícího, pak je to právě jejich represivní charakter, který nebere ohledy na specifické potřeby lidí a stanovuje omezení i tam a tehdy, kdy to vůbec není nutné.
Zajímavé přitom je, že se k tomuto novému systému poměrně nekriticky staví i zástupci partají, které například v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb, chystanou ministrem financí Andrejem Babišem z ANO, hovoří o plošných a nesmyslných represích a restrikcích.
„Regulace parkování existuje všude na světě. Ani Praha nemůže být výjimkou, zvláště za situace, kdy je v hlavním městě už více než 900 tisíc aut, přičemž bývalo přes 300 tisíc. Klíčové je srovnat parkování na ulici s jinými druhy parkování. Ulice přece není primárně určena pro auta," říká Jiří Nouza, bývalý pražský radní pro dopravu z TOP O9.
Právě za Nouzovy vrcholné politické éry byly vypsány zakázky, které svěřily celou oblast parkování soukromým firmám. To, co Nouza započal, dokončuje nynější radní pro dopravu Petr Dolínek z ČSSD, který byl u toho, když byly zakázky na zóny loni překlepnuty firmám Eltodo a Altron.
Klíčové je srovnat parkování na ulici s jinými druhy parkování. Ulice přece není primárně určena pro auta.
Když má Nouza mluvit o svých výhradách, naznačuje jen, že není úplně spokojen s tím, jak je regulace parkování „vychýlena ve prospěch rezidentů". Byl by třeba pro úlevy pro carsharingové firmy, které lidem nabízejí sdílení aut jako alternativu k vlastnění.
Až budete přemýšlet, proč je v pražských ulicích namalováno tolik modrých a bílých čar, pamatujte i na to, že firma, která vše kontroluje, je odměňována podle počtu parkovacích míst v regulovaných zonách.
Až budete přemýšlet, proč je v pražských ulicích namalováno tolik modrých a bílých čar, pamatujte i na to, že firma, která vše kontroluje, je odměňována podle počtu parkovacích míst v regulovaných zonách. Autor: Jan Rasch
V zásadě kladný názor ke koncepci zón vyjadřuje i Nouzův stranický kolega a starosta Prahy 6 Ondřej Kolář. Ani on žádnou parkovací represi nevidí, byť připouští, že naše společnost se obecně opět dostává do stavu, „kdy je snaha co nejvíce věcí shora kontrolovat, dohlížet, předepisovat, nařizovat a vymáhat". Ale tohle prý není tento případ, protože údajně nikdo nikomu nic nezakazuje – vlastnění auta ani návštěvu Prahy.
„V zásadě jsme s fungováním systému spokojeni. S kolegy nicméně nyní velmi intenzivně pracujeme na jeho zdokonalování, které má v první řadě spočívat v rozšíření zón placeného stání postupně na celé území Prahy 6 a v úpravě ceníku, který by nově měl být vstřícnější jak vůči živnostníkům, tak i fyzickým osobám," uvádí pro magazín Dotyk starosta Kolář.
Jako velký hendikep připouští nedostatek záchytných parkovišť, které by pomohly lidem ze Středočeského kraje. „Praha 6 bohužel nemá možnosti sama stavět P+R parkoviště, je ovšem připravena jejich výstavbu finančně podpořit, bude-li třeba. Nadto sami hledáme a připravujeme plochy, které by mohly fungovat jako dočasné odstavné plochy. A samozřejmě se opakovaně snažíme hlavnímu městu vnucovat myšlenku na stavbu parkovacích domů uvnitř města," dodává starosta Prahy 6.
Co chtějí Pražané změnit
- Některé městské části kvůli přelivu „parkovací tsunami" na své území teď volají po urychleném rozšíření parkovacích zón.
- Magistrát, Středočeský kraj i zástupci státu začínají přemýšlet, jak dodatečně vybudovat záchytná parkoviště na kraji metropole.
- Mluví se i o naléhavé potřebě úpravy parkovacího ceníku, třeba za noční parkování pro návštěvníky Prahy.
- Část obyvatel žádá celopražské parkovací oprávnění, místo nynějších, platných jen pro konkrétní městskou čtvrť.
- Padají například návrhy, aby provoz zón byl přerušen v období vánočních svátků.
- Radnice začaly dodatečně uvažovat jak ulevit živnostníkům, pro něž zóny dnes představují vážnou překážku v podnikání.
Brno půjde jinou cestou
A to je právě to, co v Praze – na rozdíl třeba od Vídně, kde je v centru mnoho parkovacích domů a velmi levná velkokapacitní parkoviště P+R u metra na okraji města (a také třeba skvěle propracovaný systém veřejných půjčoven kol Citibike, kde jsou kola k půjčení prakticky zadarmo) – nevidíme. Přitom je jasné, že bez toho sotva může nějaký regulační systém dobře fungovat.
Jeden z bývalých manažerů stavební firmy Subterra před časem vzpomínal, jak se v 90. letech zabývali projektem na výstavbu sítě podzemních parkovišť po vzoru Vídně, ale myšlenka nakonec zapadla kvůli problémům s ekonomickou návratností. Teď by se hodilo ji oprášit.
V Brně nebudeme mít parkování omezeno jen na rezidenty. Budou zde moci parkovat i ostatní.
Politici z jiných měst, kde o zónách také uvažují, mají na pražský systém a jeho vlídnost vůči lidem odlišný názor. Týká se to prioritně Brna. „V Brně nebudeme mít parkování omezeno jen na rezidenty. Budou zde moci parkovat i ostatní, za určitý poplatek. To je ten zásadní rozdíl, díky kterému to bude mít regulační účinek, zároveň ale nebudeme nikomu znemožňovat zaparkovat, minimálně přes den," uvádí pro magazín Dotyk Matěj Hollan, náměstek brněnského primátora z hnutí Žít Brno.
Faktem je, že fotografie některých pražských ulic s téměř prázdnými modrými rezidentními zónami (viz výše) naznačují, že v Praze není něco v pořádku.
Diskriminace živnostníků i seniorů
Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, tvrdí, že zavedené modré zóny přímo likvidují živnostníky. Například tím, že řemeslníkům brání v podnikání mimo „svou" čtvrť. Do modrých zón se nedostanou a v těch ostatních, kde je povoleno návštěvnické parkování, zaplatí tolik, že to jejich služby výrazně prodražuje a stávají se tak nekonkurenceschopnými.
Postiženi jsou podle Havlíčka i drobní obchodníci, u nichž kvůli zónám nemají často šanci zastavit jejich zákazníci. „Zákazníci živnostníků jsou takto uměle vyháněni do hypermarketů na okraji města," kritizuje dopady na drobné podnikání šéf asociace.
Další obavy ze šmírování
Jak už magazín Dotyk informoval, nový parkovací systém v Praze, jehož součástí je permanentní monitoring aut v ulicích, vyvolává u některých obyvatel i obavy ze ztráty soukromí. Uklidňování veřejnosti, že k žádnému úniku privátních dat nehrozí, neuspokojuje ani Oldřicha Kužílka, poradce působícího v této oblasti.
„Firmy, které se na tom systému podílejí, by měly detailně vysvětlit, jak je s daty skutečně nakládáno, kde se ukládají a jakým způsobem se mažou. Zda přímo v těch monitorujících vozech či na nějakém vzdáleném pracovišti. Bez detailního posouzení ale nelze bezpečnost garantovat," zdůrazňuje Kužílek.
V souvislosti s monitoringem aut, který zabezpečují soukromé firmy, stojí za to připomenout i dva starší případy, které vyvolávají otázku, co všechno je vlastně privátním subjektům dovoleno. Soudy totiž například v minulosti rozhodly, že v přestupkovém řízení nelze využívat údaje o naměřené rychlosti aut pořízené soukromými radary. Přišel jasný verdikt, že toto náleží jen policii.
Problémy nejen s českými úřady měla i firma Google se svou službou Street View (virtuální prohlídka měst), kdy v původní podobě snímala a publikovala i tváře lidí a registrační značky aut. Později se musela zavázat, že bude tváře a značky rozmazávat, a byla nucena se podvolit i dalším omezením.
Pokud bychom se bavili o diskriminační charakteru zón, nalezneme i některé další velmi sporné momenty. Jde například o to, že na modrých zónách dnes mohou „nerezidenti" platit jen s pomocí takzvaných virtuálních parkovacích hodin. A to je aplikace, kterou mohou v praktickém dopravním provozu využít jen ti, kteří mají chytrý mobil a jsou schopni využívat i jeho platební funkcionality.
Jak k tomu přijdou řidiči, kteří žádné takové zařízení z nějakého důvodu nemají, nejsou třeba kvůli věku ani schopni je ovládat a nemají přístup na internet? Existuje snad nějaká ústavou daná povinnost vlastnit smartphone, tablet nebo notebook a být připojen na web? To je už právní otázka, která se netýká jen zón, ale i třeba zmíněné EET.
Petr Váverka, majitel firmy MPLA, která jako subdodavatel firmy Altron zajišťuje platební technologie pro pražské parkovací zóny, v tom ale diskriminaci nespatřuje. Argumentuje tím, že nové modré zóny nejsou zdaleka tak rozsáhlé jako staré zóny v samém centru metropole a z jejich dosavadních zkušeností lze prý dovodit, že mnohým řidičům hradí parkovné jejich blízcí (příbuzní nebo přátelé). Vyvozuje to z toho, že asi třetina lidí platí parkovné nikoliv mobilem, ale z domova přes PC.
Nepřipravená společnost?
Je to ale skutečně ono uživatelsky přívětivé a nediskriminační řešení? Ještě v roce 2014 si ten samý podnikatel jisté formy diskriminace spojené se striktním zaváděním čistě bezhotovostních platebních kanálů vědom byl.
„Při zavádění nových technologií ovšem musíte mít vždy na vědomí kvalitu, cenu a využitelnost nových technologií. Kvalitou mám na mysli spolehlivost technologií. Cena musí odrážet přínos a využitelnost, myslím například, že platbu hotovostí zatím nelze zcela nahradit platbou kartou nebo mobilem, protože naše společnost není schopna stoprocentně platbu kartou využívat. Takže zavádění nových technologií je nutností, ale musí se tak činit s patřičnou rozvahou," prohlásil zmíněný Petr Váverka, zakládajíci člen České parkovací asociace, v jednom z rozhovorů v roce 2014. Že by se během dvou let česká společnost tak zásadně změnila?
Města byla stavěna většinou v době, kdy žádná auta neexistovala a koně nikdo na ulicích nenechával.
„Je potřeba se na zóny placeného stání dívat jako východisko z nouze, jako nástroj regulace na ochranu veřejného prostoru. Parkování auta na ulicích historických měst není nic jiného než zábor veřejného prostoru a města byla stavěna většinou v době, kdy žádná auta neexistovala a koně nikdo na ulicích nenechával. Jako občan Prahy žijící v širším centru mohu prohlásit, že kdyby nebylo modrých zón, některá místa už by nebyla obyvatelná," podotýká dnes také Váverka.
V tomto směru má podnikatel Váverka v zásadě pravdu. Jde ale o to, aby se problémy se záborem veřejného prostoru neřešily tím primitivním způsobem, že se jen jako horký brambor (či spíše páchnoucí lejno) přehazují z jedné pražské čtvrti do druhé, aniž by se hledaly nějaké smysluplné kompromisy. Ve výsledku to většině lidí nic pozitivního nepřináší, jen vztek a starosti navíc.