VYBERTE SI REGION

Hák: Celoživotní oporou je mi manželka Božena

Rakovník /ROZHOVOR/ – Modelařina ho prý chytila hned po vyučení. Psal se rok 1953, kdy postavil své první letadlo. Během svého života dal Antonín Hák z Rakovníka ve své dílničce dohromady stovky autenticky vyhlížejících modelů letadel a lodí. Jsou všech možných velikostí, tvarů pocházejících z různých historických období a jsou věrnými kopiemi skutečných strojů. A v posledních letech došlo také na hrady. Ty postavil zatím tři: Křivoklát, Kost a Týřov, kterému vtiskl svoji vlastní vizi toho, jak mohla tato legendární „pevnost" kdysi vypadat.

28.2.2016
SDÍLEJ:

A manželkou BoženouFoto: Jana Elznicová

Jak vypadaly vaše začátky s modelařinou?
S kamarádem ze sousední vesnice jsme v Chýni, kde jsme bydleli, založili letecko -modelářský kroužek. Sešlo se nás tam pár a začali jsme dělat radiáky, rádiem řízené RC větroně. Modely na dálkové ovládání. Jenže jsme tam neměli velký prostor pro létání. Tak jsme požádali tamějšího předsedu Jednotného zemědělského družstva, zda by nám neuvolnili nějaký prostor. Na čas nám tedy nějaký uvolnili.

Pomáhal jsem nějaký čas také vedoucímu Pavlu Psohlavcovi při organizování leteckých soutěží a výstav. Řediteloval je dokonce v rámci celé tehdejší Československé republiky. Ten kroužek byl aktivní, ale neměl dlouhého trvání. Tehdy jsem absolvoval i kurz u Radoslava Čížka ve Slaném. Dostal jsem atest na leteckého komisaře. Na porovnání maket.

Takže jsme u maket…
Stavěl jsem modely skutečných letadel v měřítku 1:6, což podle mého to nejideálnější měřítko.
Makety jsem dokonce na určitých burzách zpeněžil. A měl jsem peníze na svoji další činnost. Takto jsem to praktikoval i s auty.

S auty?
Vykupoval jsem takzvané ojetiny. Ty se kdysi daly koupit velmi levně. Objížděl jsem bazary, vrakoviště. Nebál jsem se žádné práce včetně svařování, ani lakýrnické. Auto jsem převedl do absolutně dobrého stavu a opět ho prodal. Dotáhl jsem to tak daleko, až manželka měla své auto a já dokonce volhu.

Kdy jste se přistěhovali s manželkou do Rakovníka?
V říjnu roku 2001. Pamatuji si, že tehdy měli místní modeláři ve zdejším muzeu výstavu. Já tehdy dělal lodě. Místní modeláři mi řekli, že tu nikdo lodě nedělá, takže jsem se vrátil k letadlům. Časem se ale ve mně něco zlomilo. Nějak mi to nešlo. Stále mi modely padaly a já lepil. Došlo to tak daleko, že jsem přestal na letiště chodit a vrátil se zpět k lodnímu modelářství.

Dělal jste rádiem řízené lodě.
Ano. Stavěl jsem přístavní remorkéry, pobřežní hlídkové lodě. Dělal jsem je v měřítku, které se dobře vejde na zadní sedadlo auta a jezdil s nimi na rybníky na Jesenicku, do Lán nebo i na Tyršovo koupaliště. Tady mi vyšel vstříc správce. Když viděl, že to s modely umím, tak jsem s nimi mohl jezdit i mezi koupajícími a lidem se to líbilo.

Vaše makety jsou věrné. Určitě musíte studovat i odbornou literaturu …
Vždy stavím lodě které jsou něčím proslavené: historií, posádkou, situací.
Postavil jsem třeba loď, která byla torpédována Japonci, když na ní sloužil John Fitzgerald Kennedy. On se zachránil se třemi námořníky na korálovém ostrově Pudding. A jelikož znal námořní trasy okolo jedoucích lodí, tak v noci chodil s baterkou a signalizoval několik dnů. Až jeden člun přivolal a byl zachráněn.
O historii se zajímám a co se týká třeba druhé světové války, tak sbírám literaturu faktu. A když dělám válečné stroje, tak se nesmím koukat na to, zda se jedná o loď z řad socialistického Sovětského Svazu či fašistického Německa. Politika do modelaření nepatří. Čerpám i z vyprávění kamarádů. Udělal jsem třeba takzvanou banánovou loď, která jezdila trasu Hamburk- Kuba. Jistý můj známý, Vašek Kudrna, na ní jezdíval léta a říkávali mu Venca z bedny. Byl to letitý námořník, ale na lodi se bál. Toho, že se potopí. Proto nikdy nespal v kajutě, ale v bedně na palubě, aby se v případě ztroskotání zachránil.

Většinu své sbírky už nemáte?
Něco jsem prodal, něco rozbil. Také jsem postavil dvě rogala a s kamarády jsme měli rozestavěné dvojsedadlové letadlo. Podle anglických plánů jsem vše pracně překládal a v ruce jsme ho pak stavěli. Na vlastní náklady jsem pořídil motor…

A nedostavěli?
Nevím. Nějak jsem si s nimi přestal rozumět a rozešli jsme se. Takže jak letadlo skončilo, zda se dostalo do vzduchu, nevím.

Také máte rád turistiku.
Jezdím na moto kole a beru s sebou svačinu a foťák. V přírodě je mi moc dobře. Zažiji tam také mnoho příhod. Jednou jsem takhle seděl u mostu v Ryšíně a vodní myš vyplula z břehu a mířila na protější břeh. Nakousala si trávu a vozila si ji zpět na hnízdo. Když takhle vyjela asi třikrát napadlo mě, že si ji vyfotím. Usadil jsem se na uzoučkém pilíři a ona už nepřiplula. Víte, mě vždycky lákaly ty cesty, co se skrývají za obzorem. Proto vyrážím na cesty, abych je poznal. Jednou jsem takto objevil krásnou úvozovou cestu v lese. Romantika, nádhera. Já si ji vyfotil. A šel kousek po ní a představte si, že končila u hnojníku! To jsou paradoxy! Ale jak říká Saudek: Oni jsou fotografové podvodníci, protože oni si pro fotku najdou takový prostor, kterého si běžný člověk nevšimne. Já také. Několikrát si určité místo obejdu, než najdu určitý úhel a vhodný okamžik, kdy zmáčknu spoušť.

Zmínil jste obrazy…
Ano, maloval jsem jako samouk reprodukce. Olejomalby krajin. Jsou dokonce prodané v Kanadě, Austrálii, Německu. Nejvíce jsem reprodukoval německého malíře Hogenberga. Ten maloval řeku Sprévu. Poslední reprodukce, kterou jsem dělal, byla od Kadinského, který převáděl hudbu do obrazu. A představte si, že jsem barvoslepý!

Vaše manželka Božena vám musí být velkou oporou.
Obrovskou.
Za vše vděčím své ženě. Ta mi strpí absenci nesčíslně hodin za rok, kdy tu sedí sama a já pracuji v dílně.

Co na to říkáte paní Boženko?
Víte, mému muži jde snad vše, nač se podívá. Dokonce maloval krásné obrazy, píše kroniku. Také vaří. Dceři kdysi vyrobil z vyřazeného kancelářského nábytku pěkný nábytek do pokoje. Víte, já už mám dnes velký problém s chůzí. Mám nemocné nohy, ale on mi i v tomto pomůže. Nakoupí a všechny nákupy vynosí sem k nám nahoru. Myslím, že jsme si oporou vzájemnou.

Autor: Jana Elznicová

28.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kanonýr Číhař: Lišany mě moc v lásce nemají

Rakovník /ROZHOVOR/ – Nejlepším střelcem podzimní části okresního přeboru je podle očekávání kanonýr Olympie Jakub Číhař, který se v 13 zápasech trefil třiadvacetkrát. Loňský nejlepší střelec soutěže má tedy výborně nakročeno k zisku druhé korunky pro krále střelců v řadě.

Rakovničtí doplatili na střeleckou impotenci

Rakovník – Velmi kvalitní konkurence týmů se sešla v neděli v rakovnické sportovní hale v rámci fotbalové tour. FC Karlovy Vary postavil dvě mužstva, přijely Sedlčany, ze severu FK Louny a FK Dobroměřice, z Kladenska SK Hřebeč a nechyběl ani zástupce Rakovníka, místní SK. Turnaj měl být hrán v osmi týmech, avšak jen půl hodiny před začátkem se omluvilo společenství Dobrá/Družec.

Krimi-střípky z Rakovnicka

Rakovnicko - Naštěstí jen lehkým zraněním skončila nedělní nehoda, která se stala na silnici mezi Rakovníkem a obcí Kněževes.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies