FOTOGALERIE: Oslavy TGM v Lánech provázel sníh

Sobotní úkol je jasný. Pro Muzeum TGM natočit příjezd historického vlaku na stochovské nádraží, pro Rakovnický deník zachytit z oslav 160. výročí narození prezidenta Masaryka, co se dá.

Doklouzat se od autobusové zastávky na Slovance k nádraží, nic pro slabé nátury. Ještě že je to do vršku. Lidé, kterým se to povedlo, se zájmem pozorují marnou snahu řidičů kopec zdolat, opřený na plotě zůstane bezvládně viset i autobus, ale konec legrácek.

Expres

Historický experes, z Hlavního nádraží tažený parní lokomotivou, přijíždí na čas po půl deváté a po odpojení Masarykova salonního vagonu pokračuje dál do Lužné a Žatce. Z dlouhého modrého vozu se státní znakem ČSR uprostřed sestupuje na stochovský peron jediný cestující, choť prezidenta České republiky, paní Livie Klausová. Sluší jí to. Nechybí úsměvy, slova uvítání, stisky rukou, květiny. Nic strojeného, je přeci v Lánech, mezi svými.

Procházíme za ní prezidentským nádražním salonkem, kde Masaryk trávil čas před svými odjezdy z Lán, a zatímco paní Livie zamíří k vládní limuzíně, my zvědavci dostáváme na vybranou některý z přistavených autobusů. „Řidiči ke strojům,“ zavelí všudypřítomný František Povolný a lidé se nenechají pobízet. Cesta mezitím ztmavla štěrkem, však si zaklouzala i policejní fabie, nebezpečí smyku zažehnáno.

Silnice před lánským muzeem je lemována zasněženými prodejními stánky a zmrzlými prodavači a cosi vysokého pod bílým povlakem dává tušit zatím neodhalenou Masarykovu jezdeckou sochu. V prostranství za muzeem se rozložily dva stany. Do toho menšího vás vpustí po předložení pozvánky, do většího může každý, kdo má rád muziku a tanec. Tedy na koukání. Je tu sice chladno, ale nefouká.

Velká jazzová kapela rakovnické ZUŠ hraje přímo báchorečně, jenže má smůlu, je první. „Zima, žádný lidi a dětem by píchnul aspoň teplý čaj, ale ani ten není,“ rozhořčuje se paní ředitelka, zatímco mladí muzikanti se radují z úspěšného vystoupení a viditelně je nic netrápí.

Lidé proudí do muzea a z muzea, do stanu a ze stanu, kolem stánků nic moc, jen zachumlaní podupávající prodavci. Po jedenácté se všechno pohne k lánskému hřbitovu, jenomže kdo se chce dostat blíž k Masarykovu hrobu, měl vyrazit ještě o půl hodiny dřív.Snažím se probojovat alejí věnců někam, odkud by se dalo fotografovat, ale jsem odchycen a nasměrován kamsi vzad.

Hřbitov

Protlačím se aspoň mezi krojovaný Mužácký soubor z Mutěnic a zazpívám si s nimi Ach, synku, synku a Teče vod, teče. Ovšem ideální podmínky pro fotografování to zdaleka nejsou. Věnce, věnce, první od prezidenta republiky pokládá paní Livie. Pietní akt končí českou a hymnou, ale sokolové a další lidé, a že jich je, nesměle zanotují její nedávné pokračování - hymnu slovenskou. Bylť přece tatíček Masaryk prezidentem československým. „Zítra ji budeme zpívat taky,“ prozrazuje soused zpěvák, „však čekáme, že do Hodonína přijede i slovenský prezident.“

Odhalení

13.00. Pódium před dosud zakrytou jezdeckou sochou se plní známými tvářemi veřejného života. Hovoří středočeský hejtman David Rath (kraj na pomník věnoval dva miliony), Jiří Paroubek promluví o Masarykově významu a odkazu a autor pomníku Petr Novák poděkuje všem, kteří se na tvorbě sochy spolupodíleli. František Povolný oficiální část uzavře nástinem historie Muzea T. G. M. a realizace odvážné myšlenky na vůbec první jezdecký Masarykův pomník.

Chvíle napětí. Za přichystané kalouny táhnou David Rath a Jiří Paroubek, zatímco očekávanou paní Livii zastoupí odborná pracovnice muzea Magda Mikesková. Zaslouženě, však s podnětem na vytvoření jezdecké sochy přišla jako první.

Výstava

Ve 14.00 stojíme před nelehkým rozhodnutím. Ve výstavní síni lánského muzea je zahájena výstava Šlechta ve službách Masarykovy republiky a ve velkém stanu nastupují ke svému vystoupení Sestry Havelkovy. Zima nezima, výstavu omrkneme s předstihem a teď Sestry vítězí na plné čáře. Zpívají senzačně a doprovází je kapela snů. Úkol splněn. Domů se vezu spolu s malířem Václavem Zoubkem a sochařem Miroslavem Pangrácem. Je o čem mluvit.

Důstojné oslavy, pořadatelům patří upřímný dík. Až na to počasí.

AUTOR: IVO MIČKA