Tehdy stálo 
v obci devadesát převážně dřevěných domů a u dalších byly dřevěné stodoly i chlévy. Pro ilustraci smutné statistiky požárů v Lubné připomeňme rok 1873, kdy byla bleskem zapálena škola, která vyhořela do základů. Iniciátory založení sboru byli dva místní hospodáři, Josef Svoboda a Václav Bretšnajdr. Současný velitel sboru Petr Cajthaml zdůraznil: „Obec od samého počátku činnost sboru podporovala a je tomu tak 
i dnes."

O víkendu si tedy Lubenští připomněli 130. výročí založení svého hasičského sboru. Do deseti hodin od rána se do Lubné sjely hasičské jednotky z okrsku: Petrovice, Příčina, Hvozd. „Pak tu máme profesionální hasiče z Rakovníka. Pozvání přijali zástupci rakovnické firmy Anexia, policie i záchranné služby. A jsou tu i zástupci hasičského sboru z Poličky u Litomyšle, se kterými máme družbu. Když oni slavili sto dvacáté výročí od svého založení, tak jsme se u nich také byli podívat. Jsou tu i hasiči ze Sence a Všetat," vyjmenoval Petr Cajthaml.

Nemohlo chybět ocenění dlouholetých členů sboru, například pánů Vaňka, Bařtipána, Malého. Rozdány byly pamětní listy. Následoval slavnostní oběd.

Odpoledne se početní návštěvníci oslav sešli na místním hřišti. Tady si prohlédli požární techniku. Děti se vyřádily na skákacích hradech.
„Požární útok tady předvedou malí hasiči. A předvede ho také jednotka dobrovolných hasičů ze Všetat, kteří soutěží v okrese a jsou moc dobří," upozornil Petr Cajthaml. Kdo chtěl, ten si mohl vyzkoušet takzvanou koňskou stříkačku. „Aby si mohli představit, jak asi vypadalo hašení požárů kdysi dávno, a že dnes už je to docela o něčem jiném," konstatoval Petr Cajthaml.

Návštěvnice, paní Hana, upozornila: „Myslím, že by hasiči měli dostávat všeobecně více peněz od kraje na svoji činnost. Obce toho mají dost 
k placení. A kraje by si těchto lidí, kteří pomáhají na základě dobrovolnosti, měly více vážit a pomáhat jim finančně." Hasičské techniky mají prý v Lubné dostatek. Tvoří jí Tatra 148 Cas 32 a trambus. Oba pojmou dohromady bezmála deset kubíků vody. „Takže máme k hašení docela velkou sílu, protože hašení je především o vodě. Jsme Jednotkou požární ochrany 3. Tedy patříme ke skupinám, které jsou nejblíže k profesionálním hasičům. Pokud je třeba někam vyjet, tak také s nimi jedeme do akce. Od kraje jsme dostali dotaci, takže jsme si dovybavili to, co jsme potřebovali," popsal dále Petr Cajthaml. Lubenští hasiči nemají sváteční uniformy. „To, co dnes máme na sobě, jsou vlastně pracovní uniformy. Na to ještě není, ale pro nás je důležitější, abychom mohli hasit, a ne běhat v kravatách po lese," smál se Petr Cajthaml.

Jednotka ve výjezdu je patnáctičlenná. „Jsme připraveni kdykoli, ve dne v noci, vyjet k požáru nebo jiné havárii. Přijedete třeba v pět ráno 
a v šest jdete do práce," upozornil Petr Cajthaml.

Oslavy pojali lubenští hasiči spíše technicky. „Není to žádný dětský den. Chtěli jsme, aby měli návštěvníci možnost seznámit se s technikou integrovaného záchranného systému, která v současné době každodenně vyjíždí do akce," vysvětlil Petr Cajthaml. Největší a asi nejdelší zásah, ke kterému lubenští hasiči v poslední době vyjížděli, byl před zhruba dvěma lety. „Na cyklostezce nám lokomotiva zapálila les. Tam jsme měli sedmihodinový zásah i s vrtulníkem. A před dvěma měsíci jsme například likvidovali následky větší dopravní nehody nedaleko obce. Nejhorší ale byly vždy lesní požáry, kde se oheň rychle šíří a špatně se hasí," popsal Petr Cajthaml. Radost má dvojí. Jednak z party, kterou lubenští hasiči dnes tvoří. „Zůstalo zdravé jádro. Můžeme se na sebe navzájem spolehnout. Staráme se o naši techniku sami, pořádáme akce," nastínil Cajthaml. A jednak má radost z toho, že mohou pomoci lidem. „Tam, kde jsou nešťastní. Třeba když jim voda vytopí sklepy. Vidí, že na to nejsou sami. A odměnou nám je pak jejich radost z toho, že jim někdo pomohl, že se mají o koho opřít," dodal Petr Cajthaml.