V Heřmanově je druhý rok, ale na česačce má dlouholetou praxi. Před tím sloužil v Běsně.
Jeho kolega Jiří Horník obsluhuje česačku už třicet let. Pět let byl v Postoloprtech, pak v Pnětlukách osmadvacet let. „V Heřmanově pracuji pátý rok. Ještě jeden rok do mé sedmdesátky a pak už toho nechám," tvrdil Jiří Horník.

„Ale to říká každý rok a pokaždé sem přijede," ozývali se kolegové. Teď opravdu Jiří Horník skončit nemůže, protože s kolegy vymyslel jeden zlepšováček na takzvaném bramborovém pásu za česacím ústrojím. Ten se totiž trhá každou chvíli na každé česačce. Tady díky zlepšováku se tuto sklizeň nepřetrhl ani jednou.

Na česačce pracují většinou také mladá děvčata, která nezkazí žádnou legraci. „Rád je pozoruji, jak pracují. Jak je rodiče k práci vedli. Některé neumějí vzít ani koště do ruky. Ale nakonec se to tady všechny naučí," řekl Jiří Horník.

V dobré partě, i když se musí tvrdě pracovat, není nouze o veselé zážitky. V Pnětlukách stihli česáči na česačce během sklizně dokonce oslavit Vánoce i Velikonoce.

„Měli jsme krásně ozdobený jehličnatý stromek krepovým papírem i s bonbony. Když si chtěla děvčata utrhnout bonbon, musela zazpívat koledu," popisoval Horník. Brigádnice nemají za celé chmele žádné volno, aby se jely někam podívat, tak jim podle něj strojníci musí zábavu obstarat na česačce. „Když jsem v Pnětlukách končil, dostal jsem na památku tričko s podpisy všech, co se mnou byli na česačce," dodal Jiří Horník.