Jesenický festiválek už má velkou tradici. Odkud sem lidé přijíždějí?
Nejvzdálenější účastníci jsou z Blanska u Brna. V sobotu se vydali na turistický pochod. V neděli závodili v běhu. Na vlastivědnou vycházku s Romanem Hartlem se vydali i místní. Také sem přijela velká parta z Rousínova. V minulosti tu byli lidé z Německa, Holandska. Polovina až dvě třetiny závodníků se sem vracejí.

Jakou jste volili letos trať? Nemuseli jste ji upravovat kvůli dešti?
Během stavby pršelo, ale to nepřineslo žádné komplikace. Dokonce oproti předcházejícím ročníkům nám lidé ani moc neposbírali značení. V minulých letech běžně hlavně v okolí Velké Chmelištné lidé sundavali značky. Dokonce je i otáčeli, takže závodníky zavedly někam jinam. Museli jsme to těsně před závodem opravovat. Jinak trať už máme několik let stejnou, pouze měníme její směr.

Co se týká sportovních disciplín, připravili jste něco nového?
Připravili jsme krátkou trasu cyklokrosu pro děti a v neděli se jel cyklokros pro dospělé.

Letos bylo možné poznat i trochu historie Jesenice…
Kromě toho jsme měli domluveno s Muzeem TGM v Rakovníku prodlouženou otvírací dobu zdejšího vlastivědného muzea. Dále Martin Louženský uspořádal komentované prohlídky o historii jesenické podkůvkárny.

Kromě jízdy na kole, běhu a turistiky připravili jste také cyklus přednášek. Co tam letos bylo zajímavého?
Jiří Řehák, středoškolský učitel z Teplic, jezdí celý život do hor Balkánu. V posledních letech pomáhá se svými studenty v Banátu tamější české komunitě. Ten se podělí o své zážitky. Tomáš Kubeš, profesionální přednášející popovídal o několika cestách na Sibiř. Bylo to nejen o přírodě, ale také o lidech. To bylo velmi zajímavé.

A nějaký opravdu velký tahák?
Za ten považuji uvedení filmu Na křídlech divokých koní. Film vznikl letos při posledním transportu koně Převalského do Mongolska. Film vyhrál první cenu na soutěžní přehlídce dokumentárních filmů v Ostravě. Získali jsme od zoologické zahrady autorská práva na jeho uvedení. Pak následovala beseda s chovatelkou koní Lenkou Kardovou. Pracuje jako chovatelka a vedoucí externí chovné stanice koní Převalského v Dolním Dobřejově. Stanice patří pražské zoologické zahradě. Lenka Kardová vystupuje jako hlavní hrdina dokumentárního filmu. Dokázala jako jediná odchovat odvržené hříbě matkou koně Převalského doma v koupelně na lahvi.

Jak takové lidi oslovujete? Je to těžké je do Jesenice pozvat?
Pokud se jedná o film o transportu koní, bylo to jednoduché. Lenka Kardová je moje sestra. Pak hledáme v okruhu známých a jejich známých. Další lidi potkávám na svých cestách nebo na různých přednáškách. Řeháka jsem objevil díky kratičké reportáži v televizi.

Program festiválku je opravdu pestrý. Jak dlouho akci připravujete?
Po skončení jednoho začínáme s přípravou druhého. Je třeba shánět také peníze. Letos jsme na tom finančně hůře, takže jsme museli trochu zkrátit rozpočet. Od začátku nám šlo o to, aby sem mohl přijet každý, i ten, kdo se chce jen projít a dozvědět se něco zajímavého.