Olympionik Lukáš Pollert se chytil příležitosti a poznává české řeky.

Co bylo hlavním motivem toho, že jste kývl na účinkování v tomto seriálu?
Já rozhodně nejsem typický vodák. Neprojel jsem všechny řeky v Čechách a možná to byl ten hlavní důvod, proč jsem kývl. Nabízela se možnost tento deficit napravit.

Vím, že jste již absolvoval řadu rozhovorů na toto téma, ale přesto můžete našim čtenářům připomenout, jak jste se vlastně k vodnímu sportu dostal?
Jsem dítě z Prahy. O víkendech mě táta bral loděnic. On se dříve kanoistice věnoval profesionálně a společně se svým bratrem se na deblkánoi stal v roce 1968 i mistrem světa. S ostatními kluky, kteří byli stejně staří jako já a chodili do loděnice jsme začali jezdit na malých kajacích. Za socialismu byl sport jedním z úniků od všudypřítomné komunistické kultury. Tehdy se prakticky nedalo dělat nic nežli sport. Dne je zase sport pro mnohé únikem od drog a alkoholu, i když… Říkat tohle ve chvíli, kdy vrcholí dopingová aféra na Tour de France …

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že mezi mnohé zajímavosti života Lukáše Pollerta patří i prodej olympijských medailí a peníze věnoval organizaci, která pomáhá lidem závislým na drogách. Dnes je předsedou protidrogové komise a kromě svého zaměstnání lékaře vykonává už pět let funkci radního na Praze 6. Působí jako lékař v Ústřední vojenské nemocnici v Praze 6. Má atestaci z urgentní medicíny a interny.

Jak se cítíte v politickém prostředí?
Je to každopádně výzva a svým způsobem i sportovní ring. Jde o kontakty s lidmi, klábosení, rozhodování a kompromisy, které se musíme naučit dělat všichni. Politická klání se dějí vlastně už v rodině. Je to o tom, jak se musíme naučit jednat a rozhodovat v tomto úzkém kruhu svých nejbližších s manželkou, dětmi. V umění diplomaticky prosadit svůj názor.

Jak velká je vaše rodina?Je nás doma pět. Já, manželka a tři děti. Ema je čtyřletá, Jan dvouletý a Toníkovi je devět měsíců. Ema účinkuje také v tomto seriálu. Zúčastnila se natáčení na řece Lužnici a v horní části Vltavy. Mimochodem na Lužnici jsem byl úplně poprvé a musím říci, že je to moc pěkná řeka.
Ještě zpět k vašemu dětství. Měl jste jako dítě i jiné zájmy nežli kanoistiku? Kromě kanoistiky mě bavilo ještě lyžování. První ročník gymnázia jsem absolvoval ve Vimperku, kde byla speciální sportovní třída, také jsem hrál na klavír i Mozarta, ale na kanále v Tróji jsem byl každý den patnáct let.