Převzal jste štafetu po Vladimíru Bazikovi. Jak jste se k houbám dostal? Houbaříte odmala?
Přemýšlel jsem, co budu dělat a protože jsem po babičce podnikavý a naše obec je houbami proslavená, tak mě napadlo houby pěstovat. Díky dotaci z EU a Úřadu práce v Rakovníku jsem začal podnikat v mykologii a pěstovat doma invazivně houby. Pak jsem několikrát připravoval s Vladimírem Bazikou místní výstavu hub. Tak jsem houby ještě více poznával a zamiloval jsem se do nich.

Které druhy pěstujete?
Mám hlívu ústřičnou, hlívu citronovou a houbu shiitake. Houby se dost dobře prodávají, protože když řeknu, že jsem z Kněževsi, tak lidé hned vědí, že tu máme houby. Je to tak trochu taková značka. Stejně jako začaly na náměstí růst hřiby, tak vyrazily naráz i u mě doma. Počasí se projevuje i v místnostech, kde houby rostou.

Když začnou růst hřiby na Václavském náměstí v Kněževsi, do týdne prý rostou i v lesích. které houby tedy nyní rostou?
Rostou lišky, hřiby smrkové, v menší míře dubové. Hojně se vyskytují masáky. Babek jsou plné lesy, ale jsou dost červivé i ty nejmenší plodnice. Hodně rostou všechny možné holubinky. Ve vysokých lesích jsou hodně suchohřiby. Také jsem našel na stromě na Špičáku hlívu plicní. Začínají se ukazovat bedly. Ty rostou dokonce i v Kněževsi, v místech, kde jsem odhazoval odřezky z hub. Našel jsem dvě malé bílé píchavky. Rostou také muchomůrky pošvaté. Dále rostou hřiby žlučové.

To je poměrně rozmanitá skladba…
Dříve ale rostlo o hodně více druhů hub. Rozmanitost je čím dál tím menší. Některé houby znám jen z obrázků a encyklopedií. Tam popisují, co kde roste, ale málokdy už se takové houby najdou. Na některé houby jsem ještě před několika lety chodil i já, ale teď už jsem je neviděl několik let.

Čím to je?
Možná na houby působí sucho, které bylo několik let před tím. A také to, že je lidé vysbírávají a houby se tak nestačí vyprášit. Někdo sebere v lese všechno a doma pak určuje, co je jedlé.
Letos mají houby opravdu příznivé podmínky, myslíte, že by se mohly některé vzácné druhy po letech ukázat?
Stává se to. Uvidíme.

Obrací se na vás lidé o radu?
Někdy ano. Dokonce, když se potkáme v lese, ukazujeme si navzájem, co máme v košíku. Já jim ještě ukazuji další druhy, o kterých by ani neřekli, že jsou to houby. Například jsem našel hned na kraji lesa houbu hvězdnatec. Paní, kterou jsem potkal, tvrdila, že to není houba. Přesvědčil jsem jí, že ano. Viděl jsem jí poprvé v životě. Zajímavá je psivka obecná. Vyrůstá z jakého vajíčka a hrozně smrdí jako lejno. Vypadá trochu jako polystyren. Dokud je ve vajíčku, tak nesmrdí a dá se dokonce jíst jako řízek obalené v trojobalu.
Určitě teď chodíte na houby téměř denně. Nacházíte jich hodně, a co s nim děláte?
Přináším plné košíky. Velkou část překrojím a hned je prodám.

Které houby sbíráte nejraději?
Já sbírám nejraději masáky. je to pro mne i pochoutka. Nejlepší jsou pečené v troubě na plechu s kmínem a máslem a solí. Jsou krásně křupavé. Pak mám rád třeba řízky z hlívy nebo z bedly. Velkou radost, stejně jako každému houbaři, mi udělá, když pěkného bílého hříbka. Radost mám pokaždé i z kotrče. Hledám je v lesích na Olešné. Už na dálku voní jako čerstvé máslo. Když kotrče najdu, mám velkou radost, i když dá velkou práci při čištění. Ale je z něj výborná dršťková polévka. Je to vůbec velmi chutná houba. Radost mi udělá samozřejmě i nějaká rarita, například u Olešné jsem naposledy našel mísenku oranžovou. Je to chráněná jedlá houba. Má taková ouška. Roste jen v ekologicky čistých lokalitách.

Jak bezpečně poznat muchomůrku růžovku neboli masáka?
Je to jednoduché. Masák je pěkně růžovoučký jako maso. Třeň je zespoda skoro vždy červivý a je do bambule. Když se poškodí, hned červená, krvaví opravdu jako maso. Prsten je zespoda hladký. Na klobouku má nepravidelné bradavičky. Zrovna tak se dá jednoduše sbírat holubinka. Pokud je hořká a pálí, je nejedlá. Pokud nepálí, je zaručeně jedlá. Přesto je málo lidé sbírají.

Chodíte do lesa s atlasem?
To ne. Houby si vyfotím a pak je doma určuji, i když je potřeba občas vidět exemplář na místě, například jaké má spory a podobně. Občas vidím houbu a vybavuji si ji v atlase na konkrétní straně. To se pak pro jistotu doma podívám.

Dá se tolik názvů hub a jejich podob vůbec zapamatovat?
Určitě ano. Znám jednu starší paní, a ta říká, že sbírá pravidelně přes osmdesát druhů hub. Ale také je podle ní čím dál tím méně druhů. Některé houby už dlouho neviděla.

Chodíte na houby celý rok, nebo jen nyní v sezoně?
Chodím na houby i v zimě, kdy zrovna roste hlíva plicní, nebo tady poblíž vánoční houba, penízovka sametonohá. Má krásnou sametovou nohu.