Studenti postavili tříkolku

 Jenže tak úplně jednoduché to nebylo. S nápadem postavit tříkolku přišel pan učitel Jaroslav Rédl. Protože kluci to vzali jako dobrý nápad, vznikl kroužek mladých konstruktérů. Na něm se scházelo dvanáct studentů každé pondělí odpoledne a vyráběli tříkolku. Nejdříve si vyhledali různé informace z internetu a literatury. Pak společně probrali, na čem budou pracovat.

Konstrukce
Ze společné práce vyšla tříkolka z duralového rámu. Má odpruženou zadní vidlici. Zajímavé jsou bubnové brzdy. Ty se používají u motocyklů, běžně s nimi byly vybavené například Jawy.

Baterie
Vozítko je poháněno šlapáním, takže legislativně je to kolo. Pokud se na něm doplní světla a odrazky, zkrátka povinné vybavení jízdního kola , smí se s ním i na silnici. Pokud se šlapající unaví, zapne elektromotor o výkonu jedné kilowatty. Pod sedačkou si jezdec veze elektrobaterii. Běžně se používá u elektrického skútru. Má tedy větší kapacitu než u elektrokol.

Protože je tříkolka o dost lehčí než skútr, dojezd by měl být také delší. Kolik ale na baterku ujedete, se zatím přesně neví. Pánové konstruktéři odhadovali zhruba osmdesát kilometrů. Když se jede z kopce, baterka se dobíjí.

„Kolik přesně ujede, chceme vyzkoušet na oválu hřiště u třetí základní školy. Máme to tam domluvené.," vysvětloval Jaroslav Rédl. Zrovna tak odhadují, že jezdec na tříkolce může kolem vás „profrčet" rychlostí až třicet pět kilometrů za hodinu.

„Tříkolky na trhu nejsou žádnou novinkou, takže jsme se inspirovali tím, co už se ve světě vyrábí. Ale konstrukce je naše. Ono se na ní nedá už moc co vymýšlet. Akorát jsme zvažovali, jestli uděláme jedno kolo vepředu a dvě vzadu nebo opačně. Obě varianty se vyrábí. Nakonec jsme udělali dvě vepředu, protože z hlediska stability je to lepší. To jsme si odhlasovali. Zase je naopak složitější vyřešit geometrii řízení," popisoval Rédl.

Ohýbačka
V odpovědi na otázku: „Co bylo nejtěžší?" se všichni shodují, že shánění sponzorů. Jinak je tříkolka běžná kovová konstrukce. A aby mohli vyrobit sedačku, museli si nejdříve vymyslet ohýbačku trubek. Tím vlastně do školní dílny přibylo další technologické zařízení.

Téměř celý výrobek vznikl ve školních dílnách – kromě svařování duralu. Na to škola zařízení nevlastní. To sponzorsky udělala jedna autodílna v Rakovníku. „Shánění sponzorů bylo jedním z prvních úkolů hned na začátku, protože jsme věděli, že stavba bude náročná. Jen elektromotor vyšel na osm tisíc korun. Všem, kdo nám vyšli vstříc, patří velký dík," řekl ředitel školy Jaroslav Pavlíček. Škola požádala o grand i město Rakovník na celoroční provoz tříkolky. To jim ale nevyhovělo ani nižší částkou.

Co dál?
Tříkolka je tedy hotová. Má dokonce baterii. Je na ní vůbec ještě co vylepšovat? Konstruktéři dále vymýšlejí kapotáž, aby se dalo jezdit i za nepříznivého počasí a solární dobíjení baterie. Dále nosič a blatník.

„Kroužek bude pokračovat v práci dále, pořád je co vylepšovat," ujišťoval Redl.

Zajímavé vozítko a oproti kolu o mnoho stabilnější, ve kterém jezdec jede nízko nad zemí vlastně v pololehu, jste mohli potkat už několikrát. Například na Dětském dnu pořádaném průmyslovou školou, v červnu na setkání majitelů mopedů na Husově náměstí.

Studenti ji předváděli i na prezentaci středoškolských projektů Stre Tech na ČVÚT v Praze. „Zájem byl velký, tak čtyři pět kousků bychom za slušnou cenu prodali," zkonstatoval Redl.

S prodejem ale škola nepočítá. Tříkolka by mohla sloužit při výuce v laboratoři pohonu. Tu škola v budoucnu plánuje vybudovat. Na jednoduché válcové stolici měřit výstupní výkon a porovnávat šlapání s pohonem na elektromotor, i třeba měřit výkon šlapajícího.