„Tři členové z našeho oddílu flamengo zatančí při večerním nástupu. Musíme vše nacvičit i s doprovodem," vysvětlovala Helena. Tanec ztvárnil každý oddíl po svém. Záleželo jen na fantazii a chuti tanečníků. Zdá se vám neuvěřitelné tančit a dobrovolně cvičit o prázdninách třeba na housle? Na táboře U Zbořeného mlýna to bylo letos možné. Táborníci totiž cestovali s Honzou kolem celého světa 
a v jednom dni se zastavili zrovna ve Španělsku.

Ve španělském duchu se pak odvíjel celý program. Jenže, to že cestovatelé dojeli právě do Španělska, museli poznat podle určitých indicií na tabuli. Například se z ní dozvěděli, že se v zemi platí eurem, že hlavní městem je Madrid, že má více jak 46 milionů obyvatel, a že v druhé světové válce byla nejprve neutrální, pak se přidala k západu. A to vše bez internetového vyhledávače! Při hádání ještě pomohla krátká scénka hned při ranním nástupu. Tentokrát předvedli táboroví vedoucí flamengo. Kdo uhádl příslušný stát, dostal bod do celotáborové hry. Body se získávaly za všechny úkoly. Každý den se hodnotil ten nejlepší oddíl, který si vysloužil vlaječku příslušného státu. Kdo jich nasbíral nejvíce, stal se absolutním vítězem.

Jak se vlastně děti na táboře vypravily do světa, vysvětlil programový vedoucí Josef Polák: „Honza je kluk, který by nejraději pořád seděl u počítače nebo u televize. nechce sportovat ani pomáhat doma. Navíc nepřinesl moc ze školy dobré vysvědčení, pohádal se s rodiči. Byl na ně drzý, proto ho táta poslal k ráznému dědovi."

Od dědy se Honza dozvěděl, že se dříve kluci vydávali do světa na zkušenou. Honza se tedy vydal do světa, aby všem dokázal, že to zvládne. Každý den projel jiný stát stejně jako táborníci a ochutnal typické jídlo. V duchu navštíveného státu se odehrávala i dopolední hra.
Aby se cestovatelé cestováním příliš neunavili, odpoledne si pokaždé sami vybrali z několika možností, co podniknou.

Jedna skupina se například odebrala do lanového centra, aby si protáhla tělo a nacvičila rovnováhu. Na děti čekalo několik pneumatik zavěšených na laně, obrovská pavučina mezi kmeny stromů nebo lanová lávka. Sílu v rukou určitě prověřil žebřík. Kdo ho chtěl překonat, musel ve výšce ručkovat z jednoho „šprycle" na druhý. Zvládali to kluci i holky, lehce jako opice.

Ještě před cvičením vedoucí Pepa všem připomněl zásady správného chování v lanovém centru. Postavili ho sami nadšení vedoucí. „Třeba vyplést pavučinu nám trvalo ve třech několik hodin, ale když teď vidíme, jak to děti na lanech baví, vůbec toho nelitujeme," popisoval Josef Polák. Nápad, postavit dětem lanové centrum, dostali vedoucí před pár lety. Postupně si zjistili všechny podmínky, udělali si povinná školení a kurzy a nakonec natáhli lana.

Komu se zrovna nechtělo protahovat tělo, zašel si do jídelny do výtvarného koutku. Tady si děvčata vylepšovala bílá trička barevnými obrázky. „Máme tu mimoně, nebo kočičku a další zvířátka," ukazovaly dívky. Dál se tu vyráběla látková kytička, korálkové náušnice nebo úplně jednoduchá, ale geniální záložka do knihy. V kurzu bylo překvapivě háčkování, dokonce i mezi kluky. Jeden z nich si tu uháčkoval parádní čepici.
V tomto turnusu na táboře U Zbořeného mlýna prožívalo dva týdny prázdnin v přírodě padesát sedm dětí v pěti oddílech. To je tak běžný počet. Deset dětí už odjelo po týdnu, protože pořádáme také týdenní pobyty pro ty nejmenší táborníky, dodala dlouholetá hlavní vedoucí tábora Blanka Holopírková.