Nakonec asi půl hodiny po očekávaném příjezdu se v Palackého ulici objevila žlutá motorka veřejné bezpečnosti a za ní se na náměstí postupně vlévaly mopedy. Doprovodily je i dámy v nejlepších letech Jawy a Čézety a další historická vozidla. Ani vytrvalé deště celou sobotu před tím neodradily nadšence a vytrvalce od účasti dalšího ročníku spanilé jízdy rakovnických mopedů.

„Cesta byla dobrá, i když studená. Zúčastnilo se i méně jezdců. Ti z hodně velké dálky kvůli dešti většinou nepřijeli. Jelo zhruba pětaosmdesát strojů," podělil se o své zážitky Jaroslav Antoni, jen co slezl z motorky.

Někteří vytrvalci ujeli už den před tím v dešti sto kilometrů a nocovali v Roztokách.

„Někteří mi včera volali, jestli jízda není zrušena. Odpovídal jsem: „Přátelé, přece víte, že rakovnické mopedy Stadion jsou konstruované pro jízdu v dešti, takže přijeďte," prohlásil v úvodní řeči Jaroslav Antoni. Na náměstí, stejně jako každý rok, nechyběli hosté. Pozvání přijali členové Československého Skútr klubu. Dále se dostavili bývalí pracovníci Stadionky: Miroslav Pancner, Luděk Matějka.

Opět nevynechal Josef Vejvoda, vítěz Velké ceny Brna v roce 1950, který část života prožil v Rakovníku.

Rakovnickým mopedům propadli ti, co je ještě dobře pamatují, ale i úplní mladíci. Jako třeba Petr Láska: „Jelo se výborně, po cestě nepršelo. Akorát v Roztokách začalo trochu pršet, tak si všichni nabalili pláštěnky. Po cestě z Velké Bukové stékala voda. Potoky vody se projížděly hůře, ale nahoře už to bylo dobré." Jeho děda Zdeněk Láska dodal: „Nahoře je trochu vítr, ale jde to. Dnešní počasí nás neodradilo. Den před tím Běh přátel piva ve Václavech vzdali. Přijeli jsme k pumpě v Rakovníku na Zátiší. Dali si kafe a začalo lejt jako z konve. Tak jsme to otočili domů. Kluci z Průhonu ale jeli." Spanilou jízdu rakovnických mopedů si nenechalo ujít zhruba patnáct členů rakovnického spolku Stadion.

Letos jezdci i jejich stroje zažili jednu lahůdku.Tentokrát se z Husova náměstí nehnali hned z města ven. Vydali se do svého skutečného rodiště. Závoru jim otevřela Stadionka (dnes továrna Brano Ateso).
Její děti, mopedy vjely na dvůr, otočily se tu a vyjely stejně jako tenkrát, před více než padesáti lety z brány ven. Doprovázely je opět Jawy a Čézety.

S nápadem, vyjet z rodné Stadionky přišel její tovární jezdec Miroslav Pancner. Zbývalo jen tuto historickou návštěvu domluvit. Nynější ředitel s nápadem souhlasil, protože se rakovnické továrně vyučil.

Ze Stadionky se měly stroje vydat na Senomaty a ujet velký okruh přes Pšovlky, Petrovice, Pavlíkov a Velkou Bukovou do Muzea motocyklů v Křivoklátu. Pro nepřízeň počasí jízdu zkrátily a vracely se rovnou na Křivoklát.

Za jejich vytrvalost se jim úplně nakonec déšť ještě jednou pomstil. Prudký liják spustil kolem třetí hodiny, kdy se většina účastníků blížila k domovům.