„Obleva nás vůbec nemohla rozházet, protože naše severní svahy jsou stále zazimované. Takže jsme to riskli a nakonec to vyšlo," potvrdil jeden ze tří králů, Melichar (Daniel Váhala), těsně před samotným závodem. A skutečně, všem místním obyvatelům po generace dobře známý kopec Vlašák u mlýna pokrývala dostatečná vrstva sněhu. K tomu ještě mráz jezdcům slušně štípal do tváří.
Před zahájením závodu tři králové čekali, kolik se sejde závodníků, protože při dopolední koledě v domácnostech každého na odpolední akci pozvali. Nakonec byli mile překvapeni. Dětí se sešla pěkná řádka, dokonce i jeden dospělý účastník, takže se sjezd jel oproti původním pravidlům pouze jednokolově, to aby se závod zbytečně neprotahoval.

Nejprve však, vzhledem ke sněhovým podmínkám, musela odborná jury, složená z nejstaršího Kašpara, ve středním věku Melichara a nejmladšího Baltazara, rozhodnout, zda je trať vůbec sjízdná. „Protože v některých knížkách se píše, že králové byli vždy od nejstaršího do nejmladšího, aby tak vyjádřili běh života, zvolili jsme letos toto složení," podotkl Váhala. Tři králové se odhodlali k praktické zkoušce. Jako první vystoupal se saněmi na svah Kašpar, Antonín Hurt: „Jsou to saně polorohačky. Jezdí se na nich tak, že v klidu nasednete a odrazíte se nohama. Nebo naskočíte s rozeběhem na rozjíždějící se saně…" A to také Kašpar, byť nejstarší, udělal a předvedl parádní sjezd. Melichar si připravil parádní rossignoly, vhodné pro všechny typy obutí. Protože horní část trati už vyzkoušel Kašpar, odpíchl se až ze spodní, náročnější části.

Lyže „ukočíroval" na celé trase a mohl se tak chlubit nejdelším dojezdem. Nejmladší, Baltazar, zvolil zcela moderní vozidlo a odpíchl se se sáňkovací lopatou.

Po zkušební jízdě jury odstartovala vlastní olympijský sjezd, který podpořilo nejvíce sponzorů na světě. Byli to vlastně všichni obyvatelé Čisté a okolních obcí, kteří ten den přispěli do tříkrálové sbírky. Každý závodník byl před startem patřičně představen.
V cíli mu Melichar měřil čas, také s patřičným komentářem. Ale o pořadí už bylo rozhodnuto předem. Všechny děti, které chodily dopoledne koledovat, jako tři králové, získaly první místo. Ty ostatní skončily druhé. Na vítěze čekaly diplomy a také sladká odměna i horký čaj, stejně jako na všechny návštěvníky.

Tři králové jako organizátoři olympijského sjezdu se ale přece jen pojistili pro případ, že by sníh úplně slezl. „Měli jsme náhradní variantu, která byla tak trochu individuální a nakonec jsme ji připravili, i když je sníh. Vymysleli jsme tříkrálovou naučnou stezku," vysvětloval Váhala.

První zastavení bylo na sloupu elektrického vedení na vrcholu Vlašáku. Dále stezka vedla ke hřbitovu. Končila u kostela. Ten, kdo vyluštil hádanku, mohl do kostela vstoupit a navštívit jako tři králové svatou rodinu v podobě keramického betlému. Stezka byla otevřená ještě druhý den do večera.