V pravěké vesnici se pekly placky, tvořila keramika a vznikaly jeskynní malby

Napravo její obyvatelé pilně pracovali s hlínou. Vyráběli misky z hliněných hádků nebo vytahováním z hrudky, různé ozdoby,  knoflíky a taky sošky, třeba věstonické venuše.  Nela si dělala přívěsek ze dvou listů. S hlínou už měla své zkušenosti. Její bratr Jáchym vytvářel misku. „Na keramiku nechodím, tak mi trochu pomáhá maminka. Jen jednou jsme měli keramiku ve školce," svěřil se Jáchym.

Naproti voněly placky. „Postup je jednoduchý: smíchali jsme celozrnnou mouku s vodou, trochu přisolili a přidali dobromysl," popisovala postup Lenka Šmídová. Každý si pak vlastnoručně uhnětenou placku upekl na skutečné slovanské peci z pravěkých vykopávek. Placky se mazaly medem, šípkovou marmeládou a povidly. Chutnaly znamenitě.

Část sklepů muzea se proměnila v pravěkou jeskyni. V ní „pravěcí" umělci malovali zvířata. Nejdříve si tak jako dříve museli obstarat barvu. Získali ji rozdrcením barevných kříd a smícháním s vodou. Pak už stačilo jen pustit uzdu své fantazie.

V osm hodin se přednáškový sál dr. Spalové změnil v kino. Před očima diváků se znovu rozběhl příběh chlapce z doby  kamenné. Promítal se film z roku 1977 Osada Havranů.

Po něm muzeum navštívil opravdový Havranpírko, tedy představitel hlavního hrdiny Ludvík Hradílek.
S nápadem připravit muzejní noc tentokrát na toto téma přišla archeoložka  muzea Kateřina Blažková. Noc navazovala na výstavu Krajinou pěstních klínů s rakovnickým rodákem Janem Fridrichem.
„Vloni na výstavě originální opukové hlavy Kelta v Novém Strašecí jsem se potkala s Ludvíkem Hradílkem. On totiž profesionálně fotografuje.  Byla

jsem překvapená, protože jsem film jako dítě milovala. V lednu jsem mu nabídla, zda by k nám nechtěl přijet. Od začátku byl velmi vstřícný.

Pozvala jsem ještě odborného poradce filmu doktora Karla Sklenáře, kterého také znám," vysvětlila Kateřina Blažková.