VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Znaly se od dětství. Po letech se potkaly v domově seniorů

Rakovník – Protože jsme stále děti, jak prohlásili obyvatelé Domova seniorů v Rakovníku, i senioři si udělali hezkou chvilku k Mezinárodnímu dni dětí, tak jako si povídají o jiných významných dnech, událostech i svátcích. Tentokrát si nejprve s aktivizační pracovnicí Kateřinou Brunclíkovou řekli, že Den dětí se poprvé začal připomínat v Turecku v roce 1920 jako Den dětských práv. Pak se postupně přidávali s vyprávěním, jak Den dětí slavili se svými dětmi.

2.6.2016
SDÍLEJ:

Senioři vzpomínají na dětstvíFoto: Deník/Šárka Hoblíková


Poté se začaly postupně vynořovat nejrůznější vzpomínky. Protože senioři prožili své dětství i ve válečných letech, některé vzpomínky nebyly radostné, ale nakonec převládly ty veselé.

Například Věra Bárová, rodačka z Rakovníka, vyrostla u Tyršova koupaliště, kde byla tehdy samota. „Bylo tam pár chaloupek. Malé děti si spolu hrály. Velké se vždy večer někde srotily a hodně se zpívalo," vybavovala si Věra Bárová a pokračovala: „Když jsem šla do školy, našla jsem tam kamarádku Hanku Liprtovou, se kterou jsem se pak potkala až tady v domově seniorů. Vyrůstaly jsme spolu, chodily jsme do Junáka a všude. To bylo po válce. A víte, že jsme se po těch letech hned nepoznaly. Moc jsme se změnily."

Děvčata měla tehdy svůj oddíl o dvanácti členkách a jednu vedoucí. Jezdily na tábory, navštěvovaly vodní skauty v Křivoklátu, u skautů v Mutějovicích se konaly táboráky. Na tábor jezdili skauti na Rabštejn do vystěhovaného pohraničí. „Nikde nikdo nebyl. Tábor jsme měli v klášteře a sklízeli jsme to, co tam Němci zaseli. Stavěli jsme panáky obilí na poli. To nám bylo dvanáct, čtrnáct let," popisovala Věra Bárová. Na táboře se museli o sebe postarat sami. Sami si tábor postavili, sami ho zbourali a vše po sobě uklidili.

„S Haničkou jsme byly v jednom oddílu. Jmenoval se Včeličky. To si budu pamatovat do smrti. Měli jsme klubovnu. Před Vánocemi jsme vyráběli dárečky pro děti, které neměly tak dobré zázemí. Učili jsme se morseovku, číst v mapách a další věci běžné v Junáku. Bylo to vůbec moc hezké," vybavila si paní Věra.
S kamarádkou Haničkou se dokonce vdávaly v jeden den. Obě si vzaly muže z junáckého oddílu.

Viktor Zelinka pochází z Bratislavy. Žil v Ostrově u Jáchymova. Nyní žije v Domově seniorů v Rakovníku. Celý život strávil za volantem autobusu. Jezdil pravidelné linky i zájezdy u ČSAD. Nejraději vzpomíná na to, když s dětmi jezdil na výlety. „Jak měly děti svůj svátek, tak jsme jezdili do zoologické zahrady, samozřejmě i s učitelkami. Jezdili jsme také na různé hrady a zámky. Dokonce jsem vezl děti i na spartakiádu. To bylo vždycky veselo. Děti štěbetaly, někdy i zpívaly. A byly čistotné, nenechávaly po sobě v autobuse žádný nepořádek. Lepší než dospělí," vyprávěl Viktor Zelinka. Za svůj profesní život najezdil milion dvě stě padesát tisíc kilometrů bez nehody. Za to dostal několik ocenění, peníze a hodinky.

Autor: Šárka Hoblíková

2.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pila v Kostelíku dnes, patnáct let po povodních.
15

Pila v Kostelíku se z povodní nevzpamatovala

Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete.
AUTOMIX.CZ
54

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Doležal: Post gólmana je vyřešen

Olešná /ROZHOVOR/– Finalista loňského ročníku okresního poháru fotbalistů je ze hry venku již po prvním kole. Kouč Olešné Miloslav Doležal je z vyřazení zklamaný, předchozí sezonu ale hodnotí jako historickou. 

AKTUALIZOVÁNO

Máte vážně nemocné příbuzné? Dostanete až tři měsíce placeného volna

Lidé dostanou možnost čerpat až tříměsíční placené ošetřovatelské volno na péči o vážně nemocné příbuzné. Senát dnes schválil vládní novelu o nemocenském pojištění, která volno uzákoní. 

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Dům v Křivoklátu ze 17. století potopu ustál

Rakovnicko /FOTOGALERIE/ - Tady byste seděla pod vodou. Voda sahala až k lávce,“ vzpomínala Miluše Krausová s manželem Vladimírem na zahradě svého domku z roku 1651. Domek stojí v ulici V Rybářích. Od řeky ho dělí jen pěkná zahrada. S velkou vodou tedy museli jeho obyvatelé vždy počítat. Přestože tady Krausovi bydlí jako pátá generace, tak velkou vodu, jako 13. srpna 2002, nikdo nezažil.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení