Jako první vystoupilo za klavírního doprovodu učitelky Radky Drexlerové natěšené pěvecké mládí a není divu, že „Perličky“ se ve své kategorii staly v Praze čerstvým vítězem krajské soutěže dětských sborů.

Ještě v předsálí poslední pokyn sbormistryně Barbory Polánkové – „Úsměv na rtech a neřvat!“ a už se jak jarní povodeň radostně staví na pódium a spolu s hobojem Lucie Žižkové přednesou Erbenovu „Ztratilať jsem milého“. Lucie si záhy ještě přibere Lucii Zápalovou, aby citlivě doprovodily sbor na zobcové flétny.

Písničky jsou vybrané s ohledem na dětské hlásky a temperament a nechybí ani bezprostřední rytmický (a nejen ten) doprovod v závěrečné Ježkově V domě straší duch.

A pak sotva spontánní potlesk beznadějně obsazené Heroldovy síně vyprovodí poslední malou pěveckou naději, nastupuje pěvecká extraliga – sbor rakovnických učitelek - Magistrae Raconenses, vedený sbormistryní Miluší Seidlovou a Vlastou Petržílkovou, tradičně doprovázený klavíristkou Miladou Novákovou.

Program zvolna přechází z vážného a lidového tónu (Ave Maria, Aká si mi krásna, Primula veris, Dvořákovy Kdyby byla kosa nabróšená a Ukolébavka, Janáčkův Ondráš, U Dunaja stála, Tovačovský hatě) k rytmům tanečním a odjinud (jihoafrickým Siyhamba a Yanaka vhangeri, Bashana habaa, A white rainbow, Over the rainbow a Puttin´on the Ritz), dokonce zazní hebrejština, ale také nezapomenutelný a stále moderní Jaroslav Ježek a jeho slowfox Svítá.

Koncert - zážitek! Chtělo by se, jak je to zvykem například v Rusku, spontánně volat: Bravo! Zatím si netroufáme, však on potlesk dovede taky promlouvat, vyjádřit vděk. Škoda jen, že jaro, a s ním ten〜hle tradiční koncert, není častěji.

Autor: Ivo Mička