Blíží se výročí jedné z nejlepších dob v českých dějinách. Sametového převratu či chcete-li revoluce. A po třiatřiceti letech zase studenti okupují fakulty. Copak nemají všechno, čeho tehdy dosáhli? Důvod protestu je jiný: záchrana lidského světa, který má podle nich namále.

Lze jakkoli srovnávat riskantní boj proti Jakešovu režimu s poklidnou okupační stávkou letošního roku? Na první pohled zhola ne. Tehdy si studenti nemohli být jisti, že na ně nevtrhnou milicionáři s obušky a bajonety. Teď jim nehrozí ani „třídní důtka“. Tehdy byli první, kdo se postavili sice nahlodané, ale stále nebezpečné mašinérii zla. Teď vlastně jen upozorňují na to, k čemu se demokratické vlády hlásí. Na to, že je nutno vést boj proti rychle postupujícímu oteplování planety.

Na bedlivější pohled tu však jistá podobnost je. Studenti byli první 17. listopadu, teď jsou zase. Znovu popichují mlčící většinu k činům. Jenže nekřičí tentokrát na nesprávném hrobě?

Martin Komárek
Máme platit školné?

Evropská unie zrychluje svůj úprk k takzvané uhlíkové neutralitě (ruská agrese na Ukrajině to sice zpomalila, odhodlání však zůstává). Jde vůbec uhánět rychleji? A mělo by to smysl, když obrovské země jako Čína a Indie jdou sotva co noha nohu mine? A i kdyby se to dalo urychlit, nebyly by dopady na ekonomiku a životní úroveň zdrcující? Už teď jsou ceny energií na neúnosné úrovni pro většinu domácností.

Stávkující studenti poukazují na to, že klimatická změna zasáhne mladé. Spisovatel Martin Vopěnka v Deníku nedávno napsal, že lidstvo už planetu zachránit nestihne. Evropští politici mají za to, že ano a dělají pro to vše, co je v jejich silách. A někdy i trochu víc.

Mladí lidé, často trpící klimatickou úzkostí a depresí, jsou však citlivější. Boj za záchranu Země se pro ně stává nejdůležitější věcí. Cítí to, jako by šlo o život. Možná je jejich protest upřílišněný. Ti, kdo třímají kormidlo moci, by ho měli však brát vážně. Možná jde opravdu o všechno.