Hodní lidé se také těšili na pomlázku a na různé velikonoční zvyklosti. Bylo určitě mnoho dobrých plánu. Ani ne dva týdny po tom všem už bylo vše jinak, než jsme si naplánovali. Neměli jsme ani ponětí, že by epidemie, která začala v Číně, se mohla dostat až k nám. Ale přišla a brzy se stala pandemií, protože už je rozšířena po celém světě. Pandemii koronaviru jsme v našem postním programu neměli.

Roberto Brazzale pro Deník: I v „nekoronavirových“ dobách ztrácí Itálie životy

A co se stalo? Nemůžeme se vidět, musíme být doma, s ostatními lidmi si jen píšeme, voláme si, ani do kostela na mši nemůže a bohoslužby musíme sledovat prostřednictvím médií. Vše je trochu jinak, než bychom chtěli. To, co se děje, je pro nás něco nového a máme se naučit s tím žít. Vypadá to, že svět se zastavil a s ním i náš způsob života, jak jsme ho žili předtím. S tím se zastavil, díky Bohu, i náš individualismus. A teď jsme v situaci, kdy máme čas, hodně času a prostoru, který předtím v takové míře nebyl. Někdo mi dokonce říkal, že má čas i na to, aby se nudil!

Juan Provecho (1970)

* katolický kněz
* delegát-provinciál České provincie řádu svatého Augustina
* káže v kostele svatého Tomáše na Malé Straně v Praze
* založil školu svatého Augustina a jejím ředitelem
* narodil se ve Španělsku, kde vystudoval teologii.
* poté působil v Brazílii, od roku 1997 pracuje v Česku

 A co s tím časem, jak s ním můžeme naložit v rodině? Můžeme společně plánovat, můžeme snídat, obědvat a večeřet pohromadě, spolu se dívat na nějaký film, naslouchat tomu, co je pro druhého důležité, mluvit o našem dětství, vzpomínat na naše předchůdce, modlit se spolu… Je třeba se nebát projevovat dobrotu a něhu. Je čas být solidární a laskavý.

Chtěl bych vás pozvat, abyste v modlitbě poděkovali za ty, kteří se o nás starají, za lékaře, ale i za ty, kdo jsou na ulicích, v supermarketech, v dopravních prostředcích, za policii, za zdravotníky, ale i za učitele, kteří pracují s dětmi na dálku přes internet. A nezapomeňme ani na ty, kdo jsou sami, na staré lidi a na ty, kteří ztratili někoho drahého. Pro ně pro všechny prosím o modlitbu a o podporu.

Juan ProvechoZdroj: Deník

Velikonoce, které už přicházejí, budou trochu jinak než dříve, jiné než jsme si naplánovali a na něž jsme byli zvyklí. Ale Velikonoce budou. Bez Velikonoc bychom neměli naději. Bez Velikonoc bychom se nemohli těšit na konec současné situace, bez Velikonoc bychom nemohli žít dál. Možná se zamýšlíte proč? Protože o Velikonocích si připomínáme, že Pravda, život, zdraví, dobro zvítězí. A my věříme, že Kristus vstal a my vstaneme z této situace.

Čtenářka Deníku z Londýna: Britská důvěra, odvaha a špatné zdravotnictví

Vím a věřím, že to všechno brzy skončí a pak se budeme znovu setkávat jako vždy. Setkání je dalším způsobem, jak můžeme poznávat, že Ježíš z mrtvých vstal. A na setkání s lidmi se hodně těšíme! To budou ty nejlepší Velikonoce!

JUAN PROVECHO

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.