Oba důvody jsou míněny dobře, ba ušlechtile. Oba jsou však do značné míry liché.

Pokud totiž člověk dodrží hygienická pravidla, není v zemích, kam se smí dle vládního „semaforu“ cestovat, ohrožen víc než doma. Kdyby náhodou onemocněl, má jistotu, že se mu dostane odborné pomoci.

Argument o podpoře domácí ekonomiky působí silněji. Ve skutečnosti je jen o něco rozumnější než středověký nápad o pětaosmdesáti procentech domácích potravin v obchodech. Evropské hospodářství je propojené. Bez jeho prosperity si nelze představit rozkvět Česka.

Italská letoviska byla zbržděna ještě drastičtěji než zdejší lázně. Proč tedy nepomoci italskému hoteliérovi?

Výjimečný stav je nenávratně pryč. Občan je plně svobodný a těší se z možností volného cestování po Evropské unii. (Zatím s malými výjimkami).

Existuje ovšem správný způsob, jak ho „přinutit“, aby zůstal doma. Stát jedná správně, když zvýhodňuje lázeňské pobyty. Měl by bez bázně lákat i zahraniční návštěvníky. Podnikatelé v turismu mohou zákazníky přesvědčit skvělou reklamou, službami a nízkou cenou.