Kliknutím zvětšíteNejednoho diváka ČT při pohledu na Petra Fialu na prvním nádvoří Pražského hradu asi přepadla myšlenka, proč nekandiduje na českého prezidenta. Splňuje všechny předpoklady. Vzdělání, úspěšnou akademickou i politickou kariéru, ideální věk. V neposlední řadě také vztah s novináři.
Fiala se učí od skutečných mistrů. Emmanuel Macron je miláčkem médií, protože to s nimi umí, neodmítá rozhovory, vždy se zastaví na pár slov s žurnalistickými opinion makery, jak jsme viděli během skončených summitů. Stejně jako finská či estonská premiérka.
Naopak je nepředstavitelné, aby totéž udělal ázerbajdžánský prezident Aliev, turecký Erdogan nebo český Zeman. První dva média nepotřebují, neboť se opírají o jiné mocenské atributy než výlučnou voličskou přízeň, třetí žurnalisty, až na jím vybrané, nesnáší.
Přesto má premiérův odmítavý postoj logiku: lidé hlasovali pro koalici Spolu i proto, že si přáli Fialu v čele vlády. Jak říká první místopředseda ODS Zbyněk Stanjura, Fialův hradní čas teprve přijde. To ovšem vládnoucí trojku či pětku nezbavuje částečné odpovědnosti za to, kdo vystřídá Miloše Zemana.
V přímé volbě to pochopitelně mohou ovlivnit jen vzdáleně, ale jejich hlas bych nepodceňovala. Lídři ODS, KDU-ČSL a TOP 09 došli k závěru, že stačí naznačit. A ukázali na tři již známé aspiranty, senátora Pavla Fischera, bývalou rektorku Mendelovy univerzity Danuši Nerudovou a generála Petra Pavla.
Každého z nich přitom tíží jisté břímě. Fischer se kdysi vyjádřil, že by do Ústavního soudu nenavrhl homosexuála nebo lesbu. Byť se za to posléze omluvil, poodhaluje to jeho vidění světa. Jinak má ale jako exvelvyslanec ve Francii bohaté mezinárodní zkušenosti.
Ty naopak na této úrovni chybějí Danuši Nerudové, jež zase sbírá plusy díky svému nízkému věku, neboť se nijak nemohla zaplést s minulým režimem. Zdůrazňováním ženské problematiky, rovných příležitostí, ale také znalostí penzijní agendy může oslovit spoustu voličů, kteří jsou přesvědčeni, že mužských eg už bylo příliš.
A pak je tu Petr Pavel, bývalý náčelník Generáního štábu AČRa šéf Vojenského výboru NATO. Na prezidentskou kandidaturu se připravoval dva roky, nastolil téma krizového řízení, jež nabylo aktuálnosti jak za covidového, tak nyní za energetického martyria. Kromě toho bychom těžko hledali většího odborníka na horkou válku, než je Pavel.
Jeho handicapem je členství v KSČ, ale možná i uniforma jako taková, neboť ne každý si přeje na Pražském hradě generála, byť ve výslužbě.
Kdo se proti tomuto trojlístku podporovanému vládními stranami postaví zleva? Tím mám na mysli nejen zástupce voličů ČSSD, ale především ANO a Miloše Zemana. Může to být Andrej Babiš, Karel Havlíček, Alena Schillerová, Josef Středula nebo Martin Stropnický. Z těchto jmen je nejpřirozenějším reprezentantem lidí práce odborářský předák.
Ve vyhrocené kampani přitom sehrají roli i jiné věci, než je postoj k Rusku či posilování obrannéa energetické bezpečnosti. V tomto směru všichni výše jmenovaní nebudou v zásadním sporu. Jazýčkem na vahách se mohou stát hodnotové záležitosti, třeba právě postoj k adopci dětí stejnopohlavními páry (Fischer je proti, Nerudová pro) nebo vyznamenání bratrů Mašínů (Pavel je proti, Nerudová pro, Středula pocitově pro), nejbližší spolupracovníci (už nikdy žádného Mynáře a Nejedlého) atd.
A také zásadní otázka, zda je stravitelné, aby o nejvyšší státní úřad usilovala obžalovaná osoba. Čeká nás zajímavý podzim a leden.
7
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
