Na jeden celý měsíc vláda České republiky, demokratického státu, členské země NATO a Evropské unie, státu s demokratickou ústavou, s Listinou lidských práv a svobod, zakázala svým občanům překročení naší státní hranice.

S výjimkou řidičů kamionové a jiné nákladní dopravy. Vláda nasadila k ostraze hranic, byť v omezené míře, i armádu a policii, aby případným „narušitelům“ zabránily v pokusech zákaz porušovat.

Virus odejde, sucho zůstane

O tom, že nešlo jen o teorii, ale státem vynucovanou praxi, svědčí třeba příklad z 25. března, kdy byla na jihu Čech zadržena mladá Češka, která byla v Rakousku kousek od Českých Velenic za svým partnerem. Po „dopadení“ českými vojáky neputovala sice jako za bývalého režimu do kriminálu, ale „jen“ na čtrnáct dní do karantény a policie oznámila, že jí hrozí dvacetitisícová pokuta.

Bezdůvodné bezpráví

Na uzavření hranic pro vycestování českých občanů neměla vláda právo a neměla k tomu ani žádný epidemiologický důvod. „V žádném zákoně není napsáno, že je možnost uzavřít hranice směrem ven,“ uvedl pro Český rozhlas ústavní právník Jan Kysela z Univerzity Karlovy.

„Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit,“ uvádí Listina základních práv a svobod z roku 1992, která se po vzniku České republiky stala součástí ústavy nového státu.

Tuto svobodu lze sice omezit zákonem, ale ten pro možnost bránění ve výjezdu do zahraničí neexistuje. Není dokonce ani žádný epidemiologický důvod pro zákaz vycestování do zahraničí.

Prázdniny u koronamoře

Dal by se najít pouze pro přicestování. Česká republika byla jediným státem v Evropské unii, který během koronavirové krize něco takového přijal. V jiných zemích se jednalo o doporučení a i v Belgii, s níž bylo Česko srovnáváno, byla výjimka pro „nutné případy“.

Výroky v době počátku koronakrize zdánlivě všemocného prvního šéfa Ústředního krizového štábu Romana Prymuly, že budou hranice takto zavřeny dva roky, nebo prezidenta Miloše Zemana, jenž už v době snižujícího se rizika nákazy mluvil o ročním uzavření hranic, byly úplně za hranou.

Vláda nakonec sama po měsíci naprostý zákaz vycestování z Česka zrušila, o týden později zrušil omezení svobody pohybu vydané na základě zákona o ochraně veřejného zdraví Městský soud v Praze. Vláda pak omezení přijala už v legální a změkčené podobě jako nařízení v rámci nouzového stavu.

Co to celé mělo znamenat?

Zákaz vycestování z této země je jen jedním z mnoha kroků vlády, které nemají nic, nebo jen velmi málo s ochranou našeho zdraví a našich životů. Snadnost, s jakou byl zaveden a držen s nasazením policie a armády po celý měsíc při životě, je děsivá. Co to celé mělo znamenat? Byla to zkouška, že to lze?

Když nikdo nechce ropu

Vyzkoušeli si někteří naši politici, že se s tím smíříme a vlastně se tomu ani moc nebráníme? Kdy zavřeme hranice zevnitř příště? Bude k tomu stačit chřipková epidemie, občanské nepokoje? Nebo jako ve východním Německu příliš mnoho odchodů do zahraničí, na které tamní totalitní režim reagoval stavbou Berlínské zdi a vražděním těch, kteří se ji pokusili překonat? Ptejme se, a žádejme odpovědi a vyvoďme z toho důsledky. Braňme naše svobody, dokud je ještě čas.