Polské prezidentské volby, jejichž druhé kolo se koná tuto neděli, jsou takovým vyrovnaným tenisovým zápasem. Šance úřadujícího prezidenta a věrného stoupence vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) Andrzeje Dudy a kandidáta opoziční Občanské platformy, varšavského primátora Rafala Trzaskowského jsou zcela vyrovnané.

Mnichov a pakt SSSR s Hitlerem

Tak, že server Politico, který ve své volební prognóze shrnuje všechny relevantní průzkumy, dává oběma po padesáti procentech hlasů.

Ruská cesta Polska

Duda je silný na venkově, kde se podařilo PiS správně cílenými sociálními dávkami pomoci rodinám s více dětmi a chudším penzistům. Trzaskowski naopak jasně vyhrává ve velkých městech. Mezi úspěšnější, vzdělanější a mladší částí Poláků, která se znepokojením sleduje, jak už pátý rok Právo a spravedlnost ohýbá pravidla demokracie a právního státu. Přes tvrdou antiruskou rétoriku tak PiS oddaluje Polsko od Západu a posouvá ho k polské formě putinovské hry na skutečnou demokracii.

Souboj mezi polským venkovem a polskými městy rozhodnou obyvatelé menších měst, kteří tak mají podle sociologů osud Polska na příští roky ve svých rukou.

My Češi a naše krátká „koloniální“ minulost

O tom, jak vyhrocená je polská situace, svědčí, že se Duda a Trzaskowski nebyli schopni dohodnout na jediném televizním duelu. Polská státní televize se totiž natolik změnila v televizi partajní, že do ní odmítl Trzaskowski přijít, Duda naopak bojkotoval soukromé televize, které neslouží současné moci. To se v Česku ani při posledních prezidentských volbách nestalo, což je další důvod, proč je třeba bránit silnou veřejnoprávní roli České televize a Českého rozhlasu.

Polské prezidentské volby jsou klíčové pro další osud Polska. Prezident, který by nebyl poslušný PiS, má moc vyvážit vládu jedné strany, protože jeho veto nemá současná státostrana možnost sama o sobě přehlasovat. Polskou politiku, už pátý rok převahou pár hlasů PiS v Sejmu vychýlenou k neliberální autokracii, by to dokázalo odpovídajícím způsobem vyvážit.

Polské volby jsou však klíčové pro vývoj celé střední Evropy, která jako by se, podobně jako Polsko, v posledních letech začala vzdalovat od Západu. Ne v ekonomickém slova smyslu, tady Západ dál doháníme, ale v pojetí vládnutí, politiky, právního státu. Části obyvatel jako by stačil jejich vlastní ekonomický vzestup, za který jsou ochotni (jako Rusové) tolerovat demontáž demokracie. Oligarchickou jako v Česku, nebo autokratickou jako v Polsku a Maďarsku.

Slibem nezarmoutíš aneb Jak Trump „pomohl“ Dudovi

Polsko, ač si to my Češi neradi připouštíme, je dnes klíčem ke střední Evropě, tak jako jsou USA špicí celého západního demokratického světa. Bez podpory a souputnictví Polska by byl Viktor Orbán jen slabým autokratem devítimilionového státečku. A ani Andrej Babiš by se náhle neměl o koho opřít. Visegrádské východní panoptikum „ohnutých demokracií“ by se velmi rychle začalo hroutit.

Zpět do Evropy

Polské volby skončí v neděli vítězstvím Trzaskowského, nebo Dudy. V případě, že do křesla hlavy státu usedne lídr opozice, měl by se vyvarovat toho, že bude PiS oplácet stylem „na hrubý pytel hrubá záplata“. Vychýlené středoevropské demokracii je třeba zpět vrátit západní pravidla. Fér hru, kterou je třeba dodržovat, i když víte, že dosud vítězný soupeř hrál hodně nečistě. Protože jen tak se naše část kontinentu vrátí z výletu na Východ tam, kam chtěla před třiceti lety dojít. Zpět do Evropy.