Milí čtenáři, dovolte mi, abych Vám ještě dodatečně k výročí Sametu řekl v kostce jednu věc: Pokud jako já sledujete, co se děje v naší krásné zemi i ve světě kolem nás, tak, celkově vzato, nemůžete nevidět, že všechno souvisí se vším, jednoduše, jak se tak říká – jedno s druhým. Žijeme v tom všichni, přes to nejede vlak. Nejedná se o nic nového pod sluncem, všechno už tady bylo, jen je potřeba se na to podívat s nadhledem a s obyčejným selským rozumem a brát věci tak, jak jsou.

Na druhou stranu ovšem, když je potřeba se k něčemu postavit čelem, nemá význam chodit kolem horké kaše. Problémy jsou od toho, aby se řešily, takže jediná cesta je vzít věci za správný konec a rozum do hrsti. Jedině tak se lze někam posunout. Život je o výzvách a čas nezastavíme. Je potřeba jít dál, stát si za svým, věřit, nepřestávat vidět věci v širších souvislostech a vytyčovat si nové horizonty. Ze své zkušenosti samozřejmě vím, jak nelehké je při tom všem zůstat především sám sebou, respektive nezapomínat, kým jsem.

David Nesnídal
Pěna dní: Pár tahů vztahu

Život není peříčko ani procházka růžovým sadem, tím spíš v dnešní uspěchané době. Ale každý je jednou dole, jednou nahoře, a nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. Ať je to tak, nebo tak, plus mínus autobus, je důležité na věci nahlížet pozitivně, i když není vždy vše zalité sluncem. Všechno je navíc relativní a věci, co se dnes jeví tak či onak, se zítra mohou jevit úplně jinak, dokonce i naopak. A nikde není psáno, že co se líbí jednomu, musí se líbit jinému. Co člověk, to názor.

Někdy je potřeba se zastavit a zamyslet nad tím, že máme věci jen ve svých rukou, a budou tedy takové, jaké si je uděláme. Tečka. Nic víc, nic míň. Ale zase: Když se to vezme kolem a kolem – nějak bylo, nějak bude. Je to vždycky běh na dlouhou trať. Ovšem nikdy by se z našeho zorného pole neměl ztratit zájem o pravdu v jejím nejlepším světle slova smyslu. Protože pravda bývá většinou někde uprostřed.