Ostatní opatření jsou logická. Roušky, respirátory a další ochranné pomůcky se skutečně nemají vyvážet. A není sporu o tom, že je jako první a v režimu naprosté přednosti mají dostat zdravotníci.

Ti musí cítit podporu a maximální péči o své bezpečí. Další by měli být na řadě řidiči a průvodčí ve veřejné dopravě – i to je správné.

Zákon teď chrání některá zvířata pomalu víc než lidi

Naopak výzvy k tomu, aby hoteliéři zjišťovali, odkud kdo přijíždí a nějak to evidovali, působí bezradně. Stejně jako pokyn ministru Havlíčkovi, aby zjistil, jakými vlaky přijíždějí turisté z rizikových oblastí. Po vládě můžeme chtít, aby byla v tomto bodu důvtipnější.

Největší otazník však budí veřejné akce. Proč je horších sto tisíc návštěvníků biatlonu, většinou na čerstvém vzduchu, než deset tisíc řvoucích fandů v hale? Pro vládní rozhodnutí mluví fakt, že infekce je u nás zatím izolovaná. Pochopitelná je i snaha nepřispívat k šíření nejistoty.

Kdo za to může?

Proti je princip pojistky. Dům pojišťujeme i proti nepravděpodobným pohromám. Neplatíme za to příliš a máme jistotu, že kdyby to přeci jen přišlo, nezůstaneme s holýma rukama. Kdybychom se nepojistili, vyčítali bychom si to pak do smrti.

Nebylo by to lehké, ale vláda přeci jen měla na omezenou dobu velké akce zrušit.