Nikola Hodovská se zabývá speciálními ženskými masážemi. A tak se s manželem domluvili, že pro ni ve svém domě vytvoří masérnu.

„Celý prostor je laděný v přírodním duchu, jsou tam modřínové stropní trámy, masivní borovicová podlaha, parapety z jasanu a zakulacené rohy u oken. Do takového prostoru by se klasické radiátory nehodily a podlahové topení by kvůli osmadvaceti tlustým podlahovým palubkám nefungovalo,“ vzpomíná na zrod netradičního řešení Roman Hodovský ze Žamberku.

Překvapený topenář

Je to už nějaká doba, kdy se Roman Hodovský zajímal o slaměné domy s hliněnou omítkou. U jedné realizace tehdy viděl podlahové topení ve vnitřní příčce. Topilo prý zároveň do dvou místností.

„Jednou jsem se svého topenáře zeptal, co si myslí o tom, že bychom dali topení místo do podlahy na zeď. Chvíli na mě koukal a pak řekl: ‚Ještě jsem to nikdy nedělal, ale bude to fungovat.‘ A tak jsme se do toho pustili,“ vzpomíná Roman Hodovský.


Nahrává se anketa ...

Z ekologa stavařem

Vyrůstal prý v paneláku a volný čas nejraději trávil na rybách.

„Když to přeženu, tak jsem ještě v 18 letech neuměl držet vrtačku,“ směje se a dodává: „Vystudoval jsem obor Ekologie, takže jsem byl úplně mimo stavební obor. Přes různé brigády, zaměstnání a sebevzděláváním jsem se dopracoval až do dnešního stavu, kdy se stavařinou živím. Dokážu lidem nejen poradit a pomoci s bydlením, ale postavím i kompletní dům.“

Lidé se diví, že zeď topí

Doplnil, že hlavní důvodem jeho řešení bylo, že topení nebude nikde vidět a nebude proto rušit v prostoru. „Sálavé teplo je navíc pocitově příjemnější. Když se u nás někdo opře o zeď, tak se diví, že je teplá. A to bývá vždy tématem ke konverzaci,“ usmívá se Roman Hodovský.

Vysávání patří k těm spíše oblíbenějším činnostem při úklidu
Jak správně vysávat: Čím si práci ulehčit a vysávat efektivně

Od manželky měl při stavbě masérny volnou ruku a plnou důvěru. Stejně jako tomu bylo s celou rekonstrukcí jejich domu.

„Má žena má naštěstí jen jeden jednoduchý požadavek: ‚Aby to bylo hezké.‘ A to se myslím povedlo. Já si tam užil práci se dřevem, která mě baví a při příchodu do masérny je většina návštěv nadšená,“ pochvaluje si.

Masérně vévodí modřínové nosné trámy

V celém prostoru je několik zajímavých detailů, u kterých se může všímavý člověk pozastavit. Dominantou masérny jsou masivní modřínové nosné stropní trámy, které Roman Hodovský dokonale vykartáčoval.

„Na některých byla z pily přirozená oblina, a tak působí trochu surovým dojmem. Na povrchovou úpravu jsem zvolil světlicový olej, jenž podtrhl kresbu dřeva,“ vysvětluje.

Dominantou masérny jsou masivní modřínové nosné stropní trámy.Dominantou masérny jsou masivní modřínové nosné stropní trámy.Zdroj: Se svolením Romana Hodovského

Stolek i parapety z jasanu 

Parapety mají také svůj příběh. Když Hodovští domeček koupili, rostl v jeho blízkosti velký jasan.

„V rámci bezpečnosti jsme ho nechali pokácet, dřevo nařezat a teď z něho máme tyto parády u oken. Ze stejného stromu je i masivní stolek. Je z jednoho kusu boční větve, která se už nehodila na pořezání. Je pravda, že není moc praktický, protože má možná 100 kilogramů, ale parádu udělá. Pro mě bude vždy vzpomínkou na ten krásný, statný strom,“ usmívá se Roman Hodovský.

Respekt ze systémové desky

Nalepit a ukotvit systémové desky pro podlahové topení na zeď podle něj zabralo zhruba půl dne práce. Potom s topenářem natahali trubice podlahového topení.

„Pak přišla časově náročnější část. Museli jsme trubky na etapy zaházet maltou, vymodelovat kulaté rohy u oken a natáhnout do lepidla s perlinkou, aby se na stěně neudělaly praskliny. Tomu jsem se věnoval po práci a vzalo si to několik dní. Vyštukovat stěnu už bylo i díky kamarádovi otázkou poloviny dne. Cenově to nevyšlo na nesmyslné peníze. S materiálem i prací topenáře jsme se vešli zhruba do čtyřiceti tisíc korun,“ počítá.

Úpravou dispozice se podařilo vytvořit vzdušný a prosvětlený prostor.
Poklad v Klatovech. Téměř 100 let starý byt opět září a má i vstup do Narnie

Nevýhodou podle něj je pozdější kotvení do zdi.

„Člověk musí měřit a přemýšlet, kudy vedou trubky. Nás to nijak nelimituje, protože jsme do stěny, v níž je instalované podlahové topení, nic přidělávat nechtěli,“ říká Roman Hodovský.

Z celé hmotnosti, kterou systémová deska nese, měl prý respekt.

„Proto jsem ji pro klid v duši kotvil fasádními hmoždinkami ke stěně. Nahození nebylo také moc jednoduché, protože desky mají hladký plastový povrch. Po nějaké době jsem zjistil, že se vyrábějí přímo systémy pro stěnová topení. Ty budou cenově určitě někde jinde. Ani jsem se nezajímal, v čem jsou jiné, protože u mě to funguje. Nic bych na tom neměnil,“ doplňuje šikovný kutil.