Unikátní ostrovy nabízejí panenské pláže, ale i jaderné peklo

Pláže jako z alabastru

Který ostrov je na světě ten vůbec nejkrásnější? Odpověď na tuto otázku je sice pro každého jiná, ale k nejnádhernějším ostrovům světa se bezesporu řadí Whitsunday. Ten se může mimo jiné pochlubit pláží Whitehaven Beach, která patří k nejfotografovanějším plážím v Austrálii a trvale se umisťuje na předních místech nejrůznějších žebříčků a hodnocení. Jak je uvedeno na webu Whitehaven Beach, například v roce 2013 byla v soutěži TripAdvisor Travellers' Choice Beaches Awards zvolena australskou pláží číslo jedna.

Nejhlubší díry světa: Skrývají diamanty, jeskyně i věčné plameny

Whitehaven Beach na první pohled zaujme kontrastem tyrkysově modré vody a neuvěřitelně bílého písku. Jedná se o jeden z vůbec nejčistších písků na světě. Ve skutečnosti je z 98 % tvořen oxidem křemičitým a na rozdíl od běžného plážového písku nezadržuje teplo. Lze si v něm tedy i v horkých letních dnech užívat chůzi naboso. Je také velmi jemný a dá se použít například k čištění šperků. Zajímavostí je, že ve skalách na ostrově ve skutečnosti není žádný křemen obsažen. Vědci jsou toho názoru, že písek byl na pláž po miliony let naplavován mořskými proudy.

Jakkoli je však sedmikilometrová pláž na ostrově Whitsunday krásná, rozhodně se nedoporučuje rozhlížet se po ní bez slunečních brýlí. Z oslnivé bílé barvy by vás totiž mohla snadno rozbolet hlava. Na pláž je také zakázán přístup psům a nesmí se tam kouřit.

Mrazivá nádhera

Nachází se mezi severovýchodem Kanady a severozápadem Islandu v severním Atlantském oceánu, je proslavený svou obrovskou tundrou i masivními ledovci a zahrnuje více než sto menších ostrovů. Znalci zeměpisu už jistě tuší, že řeč je o největším ostrově naší planety – Grónsku. Rozprostírá se na ploše o rozloze 2 130 800 kilometrů čtverečních a podle serveru Briannica tam v současnosti žije pouze 56 600 obyvatel.

Brána pekla i ráj predátorů. Nejnebezpečnější pláže světa ukrývají děsivé pasti

Nízká obydlenost není nic zvláštního, když vezmeme v potaz, že z osmdesáti procent je tento ostrov pokryt ledem a ledovci. Grónsko má druhý největší příkrov na světě, předčí ho pouze Antarktida. Takzvaný Grónský ledový příkrov má průměrnou tloušťku 1 500 metrů, v nejširších místech až 3 000 metrů, a pokrývá více než 1 800 000 kilometrů čtverečních, tedy přes čtyři pětiny celkové rozlohy Grónska. Podél mnoha pobřeží se ledový příkrov rozkládá přímo na moři a nabízí nádhernou podívanou na obrovské masy ledu, které se odlamují od ledovců a sklouzávají do vody.

Dvě třetiny ostrova leží za polárním kruhem a jeho konec severní konec leží méně než 800 kilometrů od severního pólu. Je to právě Grónsko, kde lze spatřit nejkrásnější polární záři, čímž tento ostrov přitahuje fotografy z celého světa.

Kočičí ostrov

Japonský ostrov Tashirojima je opravdovou oázou radosti pro všechny milovníky koček. Na malém ostrůvku žije těchto zvířat takové množství, že si vysloužil přezdívku Kočičí ostrov. Podle serveru Japan Guide tam byly původně přivezeny kvůli boji se škůdci vyskytujícími se kolem farem bource morušového. Postupně se však přemnožily do té míry, že nyní převyšují lidskou populaci ostrova v poměru čtyři ku jedné. V japonské kultuře se věří, že kočky přinášejí štěstí a bohatství, místní se tedy o ně dobře starají.

Ostrov koček a liščí ves: Japonsko láká turisty tam, kde zvířata převzala vládu

Kočky se na ostrově volně potulují v ulicích a užívají si pozornosti turistů, kteří se s nimi fotografují a hrají si. Místní dokonce nechali postavit kočičí svatyni Miyori Daimyojin v centru ostrova. Malé šelmičky byly také inspirací při budování kempu na jižním cípu ostrova. Středisko se skládá z několika chat ve tvaru koček. V nich si lze prohlédnout například umělecká díla s kočičí tématikou od slavných manga umělců.

Tashirojima je ideálním místem pro jednodenní výlet. Lze se tam pohodlně dostat trajektem z města Ishinomaki. Dopředu je však třeba počítat s tím, že se jedná o venkovský ostrov, který je sice pro turisty zajímavý, ovšem ne přizpůsobený. Nenajdete tam například ani jednu restauraci. Návštěvníci si také musí všechny svoje odpadky odvézt zpátky na pevninu. Jejich odhazování na ostrově je přísně zakázáno.

Lidmi vytvořený unikát

Uměle vytvořené ostrovy patří bezesporu mezi fascinující ukázku stavebního inženýrství. Nejčastěji se využívají jako součást infrastruktury či kvůli cestovnímu ruchu a lze je najít po celém světě. Nejznámější a také jeden z největších umělých ostrovů je Palm Jumeirah, který je jedním ze tří Palmových ostrovů nacházejících se na pobřeží Dubaje ve Spojených arabských emirátech.

Jak již název napovídá, tyto ostrovy svým tvarem připomínají palmy obklopené seskupením menších ostrůvků, které jsou poskládány do tvaru srpu a slouží jako větrolamy. Podle serveru Dubaiweb staví tyto novodobé divy světa firma Nakheel, která patří šejkovi Mohammedovi bin Rashid al Maktoum.

Na Palm Jumeirah se nachází nejluxusnější rezorty v Dubaji, proslulé restaurace, hotely, byty k prodeji a další vymoženosti. Jak se lze dočíst na webu ValbekStory, stavba začala v roce 2001 a trvala pět let. Na ostrov se dá dostat nejen auty a taxíky, ale také po jednokolejné trati, která byla dokončena v roce 2009.

Jak člověk proměnil ráj v peklo

Rajskou zahradu kdysi připomínal neobydlený atol Bikini ve střední části Tichého oceánu. Poté však přišlo období studené války a nad tímto nádherným kusem země se rozprostřel temný mrak. Doslova.

Souostroví Bikini, které je součástí Marshallových ostrovů, tvoří šestatřicet ostrovů. Bývalo jich o tři více, ale ostrovy Bokonijien, Aerokojlol a Nam se bez nadsázky vypařily. Mezi lety 1946 a 1958 totiž toto místo posloužilo Spojeným státům americkým k jaderným testům. Jak je uvedeno na webových stránkách Marshallislands, po vysídlení místních obyvatel bylo provedeno 23 jaderných testů. Dalších čtyřicet tři bylo provedeno na atolu Enewetak asi 300 kilometrů západně od atolu Bikini.

Pro běžného člověka nepředstavitelné násilí napáchané na tamním životním prostředí i místních obyvatelích zcela změnilo historii atolu. Oblast v současné době zkoumají vědci. Ačkoli je překvapilo, že nukleární pustina po desítkách let znovu ožila bohatou faunou a flórou, ostrov zůstává neobydleným. V roce 2012 vydala OSN zprávu, ve které definovala nezvratnou kontaminaci životního prostředí souostroví. „Voda na atolu kvůli ozáření není pitná, plody moře jsou nejedlé a kontaminace půdy znemožňuje farmaření,“ je v ní uvedeno.

Pokud přemýšlíte, zda má jméno ostrova něco společného s oblíbeným typem dámských plavek, tak má. V červenci roku 1946 představil Louis Réard v Paříži poprvé světu titěrné plavky, které svým pojmenováním odkazovaly na americký jaderný pokus. Odvážný kus oblečení měl být atomovým výbuchem ve světě módy. Dnes už si při slově „bikini“ vybaví každý jako první plavky, zatímco na atol zmasakrovaný atomovými testy se téměř zapomnělo…