Věděli jsme, že výlet bude na celý den, a tak jsme vyráželi už v 8 hodin autobusem z Rakovníka do Prahy. Když jsme dojeli na Zličín, koupili jsme si jízdenky na metro a hned jsme do něj také nastoupili. Vystoupili jsme na Národní třídě, kde jsme různými uličkami pokračovali až na Václavské náměstí. Naší první zastávkou totiž bylo nově zrekonstruované Národní muzeum.

Již zdálky jsme však viděli odhadem stovku čekajících lidí, většinu tvořily pochopitelně školní skupiny s pedagogy. Vystáli jsme si tak frontu, uložili věci do skřínek a mohli jsme se vydat do jednotlivých expozicích. Už na začátku nám bylo jasné, že vzhledem k našemu dalšímu programu, to nestihneme všechno projít. Byla to jistě škoda, ale snad tu nikdo z nás nebyl naposledy.

Prošli jsme např. expozicemi Zázraky evoluce, Okno do pravěku, Dějiny nebo také Audiovizuální chodbou, která spojuje staré a nové Národní muzeum. Nejvíce žáky zaujali asi tři věci – v první řadě sály mineralogie, neboť „šutry“ jak deváťáci s oblibou říkají, probírají s panem ředitelem Hůlou v rámci přírodopisu už nějaký ten měsíc.

Další věc, která nás všechny zaujala byla rozšířená realita Plejtváka myšoka, který se stal právem nejoblíbenějším a největším exponátem muzea. A v neposlední řadě nás zaujal výstup na kupoli, kde jsme mohli obdivovat nejenom celou architekturu Národního muzea, skleněnou zem, ale i překrásný výhled na celé Václavské náměstí, které jsme měli takřka jako na dlani.

Protože někteří byli nachozenou vzdáleností v muzeu a získanými vědomosti tak unaveni, následoval asi hodinový rozchod po Václavském náměstí, během něhož se děti mohly občerstvit, prohlédnout různé obchody apod.

Naše druhá zastávka vedla do Muzea fantastických iluzí ve Vodičkově ulici. Tam se všichni „vyřádili“. ? Tolik různých atrakcí, iluzí a klamů na jednom místě jsme viděli jen málokdo. Vznikala tak jedna fotografie za druhou a na výběr těch nejlepších se můžete podívat v galerii níže.

Od Muzea iluzí jsme volnou chůzí pokračovali přes Karlovo náměstí až k Národnímu památníku hrdinů heydrichiády v Katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Zde jsme již neměli možnost průvodce, ale alespoň nám byl puštěn 20minutový film, týkající se atentátu na Reinharda Heydricha, operace Antropoid a období heydrichiády.

Toto téma bylo žákům blízké, neboť jsme jej spolu probírali v rámci hodin dějepisu. Měli tak možnost spojit si teoretické znalosti s praktickým navštívením daného místa naší (ne tak dávné) historie. Po shlédnutí filmu jsme se přesunuli do stále expozice v hale, kde byly rekvizity týkající se daného tématu a různé edukační panely. Poté jsme se již všichni mlčky odebrali do krypty pod kostelem.

Krypta má pietní charakter a uzavírá celou expozici. Nacházejí se v ní busty sedmi československých vojáků s jejich životopisy. Žáky zejména zaujaly busty a životopisy Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, mrazící pohled byl i na důlky po kulkách, které jsou i nyní, po 81 letech po akci Antropoid, stále viditelné.

Z krypty jsme se vydali ještě prohlédnout samotný kostel, kde obranná akce začala. Žáci si všimli, že do teď je velice dobře vidět, jak samotná budova „trpěla“ nacistickému řádění. Strop i fresky kostela jsou dones začerněné zplodinami z výbuchů a střelbou.

Vyčerpaní ze všech vjemů jsme nasedli na Karlově náměstí na metro a jeli jsme až na Zličín, kde měli žáci hodinový rozchod, aby se občerstvili, popř. aby si mohli něco koupit.

Uf, ono se to nezdá, ale těch cca 11 kilometrů jsme v nohách měli. Unaveni, plni zážitků, ale i dobrého jídla a pití jsme se tak vraceli do Rakovníka, kde jsme hned přestoupili na autobus směr do Slabec. Bylo něco po sedmé hodině večer, když jsme se každý z nás dostal domů. Myslím, že se nám výlet povedl a že budeme mít všichni na co vzpomínat! A o to přeci jde…! ?