Tradiční pietní akt na pražském Vítkově zahájil oslavy 105. výroční vzniku samostatného Československa. Přesně v 10 hodin Ústřední hudba AČR přivítala prezidenta republiky Petra Pavla, který provedl přehlídku nastoupených jednotek a vojáky pozdravil. Za doprovodu husitského chorálu Ktož sú boží bojovníci pak Čestná stráž přinesla historické bojové prapory.

Následoval ceremoniál položení věnců: jako první památku padlých uctil prezident republiky Petr Pavel, po něm premiér Petr Fiala, předseda Senátu Miloš Vystrčil a předsedkyně Sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Společný věnec k památníku položila také ministryně obrany Jana Černochová a náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Karel Řehka. Průvod uzavřeli mj. zástupci veteránských organizací a Sokola. Minutou ticha přítomní uctili padlé československé vojáky.

Velitel Praporu podpory nasaditelných sil Rakovník poté z rukou prezidenta převzal pro svůj útvar bojový prapor. Propůjčená standarta má příslušníkům tohoto vojenského útvaru připomínat povinnost připravovat se k obraně České republiky, bránit ji proti vnějšímu napadení a plnit úkoly, které pro ČR vyplývají z mezinárodních smluvních závazků o společné obraně proti napadení.

Velitelství Pozemních sil AČR byl prezidentem propůjčen čestný název „Armádního generála Vojtěcha Borise Luži“. Čestný název vyšitý na stuze, jež se připevňuje k bojovému praporu útvaru, má jeho nositele vést k hrdosti a vysoké odpovědnosti za přípravu k obraně ČR a za plnění úkolů, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluvních závazků o společné obraně proti napadení.

Vojenský historický ústav

Armádní generál Vojtěch Boris Luža

Byl legionářem 1. světové války, čelný představitel čs. protinacistického odboje, sokolem a vlastencem. V roce 1941 po příchodu R. Heydricha odešel do ilegality, spolu s dalšími bývalými důstojníky organizoval odbojovou činnost (Rada tří) a připravoval celonárodní povstání. Po častých zatčeních a následných popravách odbojářů vydal rozkaz, podle nějž se aktivní důstojníci nebo vojáci neměli dát gestapem zatknout, aniž by projevili náležitý odpor. Sám svůj rozkaz splnil, když se při přepadení českými protektorátními četníky v Hřišti u Přibyslavi aktivně bránil a byl zastřelen. Z 24 generálů ČSR, kteří zahynuli za války, padl jako jediný se zbraní v ruce. (HVÚ)