Celkový úbytek uměleckých děl nastal formou nejprve drobných krádeží již na konci života Rudolfa II. i bezprostředně po jeho smrti v roce 1612, poté vyvrcholil drancováním švédských vojsk v roce 1648 a tzv. josefínská dražba v roce 1782, ve které byla za nízké ceny prodána zbývající umělecká díla ze sídla českých králů, byla dějinným epilogem sbírky. Obrazy, sochy, kresby či rytiny Bartholomea Sprangera, Hanse von Aachen, Josepha Heintze st., Roelanta Saveryho, Pietera Stevense, Dirka de Quade van Ravesteyn, Matthäuse Gundelacha, Adriana de Vries, Aegidia Sadelera se staly vlastnictvím nových majitelů z mnoha (nejen) evropských zemí. V plynoucím čase se postupně objevovaly a stále objevují na uměleckém trhu. Výsledky akviziční činnosti českých sběratelů za období minulých třiceti let lze nyní vidět na výstavě nazvané Rudolf II. Umění pro císaře.

Komenského náměstí.
RETRO: Jak se za desítky let změnily Nové Strašecí?

Autorka a kurátor projektu – PhDr. Eliška Fučíková a Mgr. Stanislav Hrbatý shromáždili téměř osmdesát uměleckých děl. V instalaci výstavy je hlavním bodem jediná zápůjčka ze zahraničí - Valckenborchův Portrét Rudolfa II. (Liechtenstein Collection Vaduz/Vienna), který tvoří pomyslné slunce, od něhož prostřednictvím jednotlivých exponátů vybíhají světelné paprsky do veškerých výstavních prostor rozdělených na dvě nestejné poloviny. Větší plocha je pojatá jako symbolický labyrint, ve kterém vedou vzájemný dialog obrazy, sochy, předměty uměleckého řemesla, vybrané kresby, rytiny a mapy. Menší část je koncipována jako grafický kabinet, kde kromě několika knižních exponátů a portrétních rytin lze shlédnout mědiryty Aegidia Sadelera převážně vytvořené dle děl Pietera Stevense. Cykly Dvanáct měsíců, Osm krajinných scén z Čech či Šest horských krajin z Tyrol patří k tomu nejlepšímu, co lze na výstavě spatřit - jejich vlastníkům (jakož i všem zapůjčitelům) se patří vyslovit velké uznání a poděkování za opětovné získání kulturního dědictví do vlasti. Závěr instalace grafického kabinetu je symbolický - Sadelerovým barevným mědirytem Bitva na Bílé hoře je zdůrazněn údajný konec jedné epochy.

Důkladně je koncipována také hlavní část výstavy. Na jejím počátku (!) je v přímé pohledové ose proti ústřednímu exponátu ve vodorovné poloze instalován rozměrem malý a výtvarně netradičně pojatý portrét muže, za jehož vlády měla epocha, o které výstava pojednává, zmizet v nenávratnu. Záměr autorů je nutné vyzdvihnout – nejprve může být spatřen císař Ferdinand II., jenž byl ve světě politiky a umění opakem Rudolfa II. Teprve poté mohou kroky vést k exponátům vzniklých v čase hvězd a mandragor, který měl být po roce 1618 minulostí. Bylo tomu skutečně tak? Nebylo. Vzhledem ke stanovenému tématu je pochopitelná absence některých aspektů kontinuity baroka ve vztahu k rudolfínské době. Rozhraní obou epoch je mj. zastoupeno tvorbou Adriana de Vries, ale souběžně (byť by došlo k částečnému porušení koncepce projektu) mohla být, prostřednictvím děl Antonína a Jana Jakuba Stevensů ze Steinfelsu - nobilitovaných potomků (syna a vnuka) malíře Pietera Stevense, zdůrazněna kontinuita světa umění.

Maturita na rakovnickém gymnáziu.
OBRAZEM: Prohlédněte si, jak maturovali studenti rakovnického gymnázia

Bylo publikováno, že na výstavě se návštěvníci seznámí s uměleckými díly zakoupenými v zahraničí, širší veřejnosti dosud neznámých. V souvislosti s některými obrazy (např. Krajina s řekou a kamenným mostem Pietera Stevense, Antická bitva Matthäuse Gundelacha, Alegorie na turecké války Bartholomea Sprangera) majiteli již v minulosti zapůjčených do expozic Národní galerie v Praze a Obrazárny Pražského hradu, je toto sdělení nepřesné. Kulturní instituci krajského významu se však podařilo uspořádat vynikající výstavu, kvalitativně srovnatelnou s tematicky obdobnou sekcí Uměleckohistorického muzea ve Vídni, vždyť veškeré sbírkové předměty kdysi tvořily jeden celek.

Výstava Rudolf II. Umění pro císaře - Muzeum východních Čech v Hradci
Králové ve dnech 28. 5. – 7. 11. 2021
Plakát výstavy. Foto: Stanislav VaněkPlakát výstavy. Foto: Stanislav VaněkZdroj: Deník/ Redakce

Autor: Stanislav Vaněk, nezávislý publicista