Nejdříve jsme si určili dvojice a aby to bylo spravedlivé, tak se jména žáků losovala. Tak totiž spolu musely spolupracovat i ty děti, které spolu obvykle dvojice netvoří. Tady však za ně rozhodla náhoda.

Úkol byl pro všechny stejný a jednoduchý. V učebně bylo rozmístěno celkem 12 papírků, které na sobě měly napsanou větu, na procvičování shody přísudku s několikanásobným podmětem (naše současná látka). Jeden z dvojice chodil po třídě a snažil si větu zapamatovat, vrátit se zpět a následně nadiktovat svému sousedovi, který v lavici zůstal a zapisoval nadiktované věty.

Nebylo povolené si cestou nic zapisovat, vše bylo nutné si pouze zapamatovat. Pokud měla dvojice napsaných všech 12 vět, společně se dala do opravování a kontrolování napsaného textu. A protože opakování je matka moudrosti, kromě shody podmětu s přísudkem, žáci měli v textu označit i základní skladební dvojici a také slovní druhy.

U toho se leckteré děti „trochu zapotily“, ale jinak musím říct, že vše dopadlo na výbornou. Všechny děti spolu spolupracovaly, soutěžily, protáhly si těla, procvičily svoji paměť i znalosti z českého jazyka, a ještě se u toho zasmály.

Principem aktivity je vítězství dvojice, která nejrychleji a současně nejsprávněji odevzdá papírek s napsanými větami. My jsme si pravidla trochu upravili. Vítězem byl každý. Každý, kdo si zopakoval probranou látku, něčemu novému se naučil, protáhl se, a ještě se u toho všeho krásně pobavil.