Jan Josef z Valdštejna zřídil v roce 1713 na Křivoklátsku oboru, snad největší v Evropě. Potřeboval se s ní pochlubit. Potřeboval se demonstrovat coby křivoklátský suverén. Uspořádat pompézní loveckou akci a zajistit si na ní přítomnost samotné císařovny se zcela jistě dalo považovat za nesmírnou čest. Každý aristokrat takové štěstí neměl. Když Alžběta Kristýna svolila, že při návratu z léčení v Karlových Varech zavítá do lánských lesů, byl to pro hraběte ten nejkrásnější narozeninový dar. Dostane se mu císařovny! Naháňkový hon se vydařil, byla to velkolepá podívaná pro tisícovku přihlížejících; říkalo se jí barokní divadlo smrti. Novodobá Diana během deseti hodin složila 138 kusů vysoké zvěře a na závěr pak hraběti dovolila, aby jí dvakrát políbil ruku. To bylo vyznamenání zcela ojedinělé, přímo dárek nad dárky.

O tom je třeba sepsat oslavný spis! Vylíčení všech podrobností lovu nechal hrabě Valdštejn v září 1721 vytisknout v německy psaném dílku „Prótotypon“ od neznámého autora, který svůj chvalozpěv signoval jako Anonymus. Za ilustrace jsou zde použity dvě rytiny od Jana Františka Fischera podle návrhu Johanna Peetera van Bredaela. Tisk vyšel v Praze u Jiřího Ondřeje Labouna a byl díky síti valdštejnských agentů distribuován do celého mocnářství. Původní Novodomský revír dostal na počest císařovnina honu název Revír svaté Alžběty, ale to všechno nestačilo. Navrch by to chtělo něco extra, nějakou trvalou památku.

Myslel Valdštejn, myslel dál, poslyšte, co vydumal: na místě slavného honu císařovny Alžběty Kristýny dal zalesnit terén a zřídit cesty. V jejich průsečíku vzniklo okrouhlé prostranství, v jehož středu byla roku 1723 vztyčena socha svatého Jana Nepomuckého. Jejím autorem byl pravděpodobně osobně Matyáš Bernard Braun a jeho dílna, návrh trojbokého podstavce je zřejmě od Braunova přítele F. M. Kaňky. Rok dokončení sochy ani její ústřední postava nejsou náhodné.

Jan Nepomucký, jehož blahořečení proběhlo v Římě dne 25. června 1721, tedy den před Alžbětiným slavným honem u Nového Domu, byl 1. (dle jezuitů a císaře Karla VI.) patronem české země; 2. osobním patronem Alžběty Kristýny a Jana Josefa z Valdštejna; 3. patronem šťastných porodů chlapců (syna bylo císařskému páru třeba jako soli: za tímto účelem pobývala císařovna v Karlových Varech).

Rok 1723 je 1. (podle Hájkovy kroniky) rokem tisícího výročí okamžiku, kdy kněžna Libuše prorokovala založení Prahy; 2. rokem, kdy měl císař Karel VI. přijmout v Praze svatováclavskou korunu; 3. rokem, kdy císařští manželé přislíbili u příležitosti korunovačního pobytu v Praze přijet na podzim roku 1723 do Lán a zúčastnit se honu pořádaného na jejich počest.

Spousta důvodů, aby socha Jana Nepomuckého byla v polovině roku 1723 připravena k odhalení. Dne 5. září 1723 se konala korunovace Karla VI. českým králem, ale doprovodný program začínal už mnohem dříve.

V jeho rámci přijal hraběcí pozvání k pobytu na lánském zámku samotný císař Karel VI. s rodinou. Dne 5. srpna 1723 byl pro něj uspořádán neobvyklý lov. Císař střílel z loveckého kočáru, jehož konstrukci prý sám navrhl. Seděl na otáčecí židli, aby mohl pohotově pálit do všech stran. Aby se vůz pohyboval pomalu a rovnoměrně a při jízdě se dalo alespoň relativně přesně mířit, bylo do něho zapřaženo volské čtyřspřeží. Vzadu na voze stáli dva myslivci, kteří nabíjeli panovníkovi kulovnice. Podle ústní tradice byli oba stejně velcí a neobyčejně hezcí, vybrala prý je osobně císařovna Alžběta Kristýna, která zde byla přítomna se šestiletou Marií Terezií. Císař Karel VI. ulovil dopoledne 43 silných a 13 slabých jelenů, odpoledne pak 36 silných jelenů, 17 slabých jelenů, šest kolouchů, tři srnce a dvě srny. V poledne bylo poblíž jedné hájovny u Nového Domu připraveno pohoštění na třech stolech (jeden pro panstvo, jeden pro myslivce a třetí pro honce). Dotyčná hájovna nese dodnes název U tří stolů / Tři stoly.

Na korunovační slávě se křivoklátský hrabě Jan Josef z Valdštejna vyhříval hned dvakrát. V očích ostatní nobility samozřejmě stoupl díky srpnovému císařskému honu, ale v plném lesku se jeho rodina zaskvěla už předtím, v červnu. Tehdy se jediná Valdštejnova dcera, tehdy šestnáctiletá Marie Terezie Anna z Valdštejna (1707-1756), provdala za čtyřiadvacetiletého Josefa Viléma z Fürstenberka (1699–1762). Svatba by to byla pompézní i tak, ovšem tato se konala na očích nejvýznamnější evropské aristokracie, která se do Prahy kvůli korunovaci ve velkém počtu sjela. Reklama zdarma!

[Marii Terezii z Valdštejna po smrti otce Jana Josefa z Valdštejna (+ 22. 4. 1731) připadlo jako jediné dceři celé valdštejnské movité i nemovité jmění, které posléze přešlo do majetku Fürstenberků.]

A pro úplnost, abych nezapomněl. Podagrik Jan Josef z Valdštejna v roce 1731, za deset let po tom, co směl Bledé Liz dvakrát políbit ruku, ve svých sedmačtyřiceti letech předčasně umřel. Karel VI. ho o devět let přežil, zemřel v roce 1740 ve svých pětapadesáti letech, ale ještě před tím stačil vinou své krátkozrakosti v roce 1732 nešťastnou náhodou zastřelit při naháňkovém honu u Brandýsa nad Labem krumlovského vévodu Adama Františka ze Schwarzenberka. Oni tam asi neměli tak dobrého organizátora honu, jako byl v roce 1721 u Nového Domu lesmistr František Maximilián Frisch, ten zrežíroval tamější divadlo bez jakékoli pohromy.

Autor: Václav Vodvářka