Program postavený na instrumentálních úpravách písňového repertoáru byl plný krásných lyrických nápěvů. Melodie ve spojení s virtuózní hrou jemně, ale účinně zabrnkaly na emocionální strunky posluchačů. Nálada vystoupení byla ozvláštněna také nástroji, na které Poláčková zahrála. V první polovině zněla vzácná sto let stará „španělka“ zapůjčená ze soukromé zahraniční sbírky. Druhou polovinu koncertu se skvělou akustikou synagogy šířily tóny z romantické devítistrunné kytary z dílny Jana Tuláčka.