Jako malý kluk jsem v šedesátých letech chodil na prvomájové oslavy v moravském Jevíčku. Vždycky jsem se moc těšil.

Naši mně tam totiž pokaždé koupili párek a zmrzlinu a otec mi ještě donesl z práce odznak s prvním májem. V průvodu se mi nejvíce líbil ozdobený alegorický vůz v podobě tanku z chornického Krasu, kde seděla v nažehleném moravském kroji mávající spolužačka Marie. A co kdosi tenkrát říkal na tribuně, mně bylo úplně ale úplně fuk.

První máj v Praze

Další „dobrovolně povinné“ první máje jsem zažil už v Praze na Letné. Pamatuji, že jednou bylo takové chladno, že mnozí přišli v pohorkách a teplých zimních kabátech. Také jsem v průvodu za transparentem Pragokoncertu spatřil Waldemara Matušku a Petra Spáleného. Na památku jsem si udělal fotku. Oba pánové se ovšem moc radostně netvářili. Patrně přišli na „befel“ a aby získali body či odpustky…

V roce 1986 jsem v prvomájovém průvodu měl s sebou čtyřletou dceru a nesl jsem ji tzv. na koni. A nad námi „létal“ Černobyl. Tehdy jsme ovšem jako obyčejní smrtelníci ještě nic přesného o havárii v jaderné elektrárně na Ukrajině nevěděli. Od roku 1990 chodíme pravidelně „manifestovat“ na Petřín. Pozdravit se s panem Máchou, vždyť je máj, lásky čas…

Pavel Kyselák