Poncar, přezdívaný Uby, miluje přírodu, kterou se toulá jako vandrák, a tak má k nožům blízko. První si udělal ze skládačky, kterou koupil přes internet. A protože se mu celkem podařil, druhý už zkusil zhotovit sám od A do Z. „Zhlédl jsem pár videí a protože jsem původně vystudovaný učitel dílen a znal jsem tak technologii zpracování kovů, měl jsem výhodu,“ vzpomíná s tím, že nechtěl za materiál utrácet, a tak ze začátku vyráběl nože jen z toho, co dostal.

Rodinná Farma Škodovi rozváží steaky a hovězí masné výrobky až k lidem domů na Vysočině a jižní Moravě. Mají vlastní chov mladých býků plemene Aberdeen Angus. Na snímku jednatel Vítězslav Škoda.
Steaky dováží lidem téměř až na gril. Důvěra je základ, říká farmář

„Zjistil jsem, že se dají dělat ze starého pilového kotouče z cirkulárky. To je poměrně vhodný materiál. Dobře opracovatelný, dobře kalitelný, jediná nevýhoda je, že rezne, ale to fajnšmekrům nevadí. Rád dělám nože i z tzv. pružinové oceli, což jsou v podstatě stará péra z auta. Ta si ale překovávám, protože v tom mohou být skryté trhliny a nůž by při zakalení mohl prasknout,“ vysvětlil Poncar. Nůž si podle něj může doma vyrobit velmi levně v podstatě každý kutil. Zde nabízí jednu z nejjednodušších metod.

Nejprve je třeba si na kotouč nebo překované pero nakreslit základní tvar nože a pak ho vyříznout, dobrá je k tomu úhlová bruska s řezným kotoučem.

„Pak si vybrousím jeho obrys a poté začnu dělat na pásové brusce ostří. Pásová bruska, která je poměrně drahá, jde nahradit úhlovou bruskou, na kterou se dá kulatý unašeč smirkového papíru. Po hrubém výbrusu se nůž musí zakalit. To znamená zahřát ocel na tzv. kalicí teplotu, což jde i na ohništi. Kováři kalí tzv. na oko, amatér si může pomoci magnetem. Ve chvíli, kdy se ocel při nahřívání rozžhaví a přestane se chytat na magnet, tak jsme zhruba na kalicí teplotě. Pak se to potopí do oleje, který může být klidně potravinářský. Někdy to zahoří, což nevadí. Ven se to vyndá za 10 až 20 vteřin. Je to ještě teplé. V tu chvíli je dobré mít už rozpálenou troubu, pro tyto jednoduché oceli na zhruba 200 stupňů,“ popsal Uby.

Křehký jako perník

Doplnil, že nůž se pak očistí hadrem, může se i jemně přesmirkovat a dá se do trouby, kde se peče „do zlatova“ zhruba dvě hodiny. Nůž se tak z velké tvrdosti dostane na přijatelnou, kdy bude brousitelný, ale zároveň houževnatý, takže vydrží. „Do vyndání z kalicí pece je křehký jako perník, už se mi stalo i to, že jsem ho zlomil v ruce. Po vyndání z pece a vychladnutí se nůž dočistí, ale buď jen pomalými otáčkami nebo smirkem v ruce,“ vysvětlil nožíř, který dnes už pochopitelně nevyrábí jen nože z těchto materiálů, ale i třeba z nerezu či práškové ocele.

Výroba kovového nože je ale jen jedna část práce, stejně důležitá je i rukojeť. Jsou dva základní typy. Buď se může dělat jako tzv. příložky, které se z boku přidělají na nůž, nebo je tzv. na trn, který je v rukojeti schován. Pro výrobu rukojetí používá Poncar české dřevo, ideální jsou podle něj švestka, ořech nebo šeřík, které mají pěknou kresbu. Rukojeť se dá udělat i z jedovaté škumpy. Kromě českých používá i tropická dřeva. K moderním nožům z nerezových ocelí dává coby rukojeť moderní vrstvené kompozitní materiály.

Pin-up girl Petra Bosáková
Vracím ženám styl a sebevědomí, říká pin-up girl Petra Bosáková

„Myslivci mají na rukojeti velmi rádi parohy, já je ale používám velmi nerad. Při zpracovávání totiž neuvěřitelně zapáchají. Pokud někdo někdy cítil hořící nehty, tak je to oproti řezanému nebo broušenému parohu Chanel číslo 5,“ směje se a dodává, že dalším problémem je, že paroh je porézní materiál, a tak např. saje krev opracovávaných zvířat.

K nožům vyrábí i pouzdra, která dělá z hověziny, již si objednává přímo z koželužny. „Přijde mi třeba polovina krávy v různých tloušťkách, jak potřebuji. Kůži si sám obarvím a pak si z ní pouzdro vyřežu, slepím a sešiji. Zvláště u velkého pouzdra to trvá dlouho a je to náročné, prošívá se i tloušťka 1,2 cm, a to dá zabrat. Pouzdra zdobím ražením, ale i třeba hadí kůží,“ popsal. Vyrábí i opasky.

Trvá na tom, že všechny jím vyrobené nože se musejí používat, ne být někde ve vitríně. Vyrábí je pro kamarády a známé, úplně zadarmo je ale nikomu dát nemůže. „Každý nůž se musí koupit. Pokud se nůž dá zdarma jako dárek, tak podle pověry přeřízne přátelství. Proto by se za něj měla dát alespoň nějaká mince, byť symbolická koruna,“ vysvětlil.