„Daří se nám, chci, aby to tak bylo nadále. Nechceme nikam expandovat, chci zachovat vysloveně rodinnou firmu. V současné době jednáme o malé prodejně v Desné, ale to bude vše,“ přiblížil Mašek.

U prodejny ale chybí parkovací místa, což pomůže vyřešit město. Vedlejší vybydlený dům nechá město zdemolovat a postaví zde parkoviště. „Za ještě neupřesněných podmínek budeme pekárně parkoviště pronajímat,“ sdělil starosta Velkých Hamrů Jaroslav Najman.

Co na zub zákazníci v malém obchůdku, nad kterým se rozkládá samotná pekárna, najdou? Koláče, vánočky, chleba, buchty, rohlíky. „Každý den tu mají obměněný sortiment. Jeden den si tu něco koupím a druhý den to nemají, tak musím prosit, aby mi to zase upekli,“ zasmála se jedna z pravidelných zákaznic.

Komunitní chov slepic v Kokoníně.
Po Jablonci kvokají zachráněné slepice. Lidé je odkoupili z velkochovů

Mašek, to jméno není v pekárenství ojedinělé. V nedaleké Smržovce sídlí společnost Pekařství Jan Mašek. Lukáš je nevlastním synem jejího zakladatele a majitele a dlouhá léta ve velkém podniku pracoval. Firma ale nedávno přešla na jeho nevlastní sourozence. „A já náhle hledal, co dál. Koupili jsme dům a začal jsem po nocích péct. Pečivo jsme prodávali na burze v Držkově. Dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se rozhodl, že si otevřu i obchod,“ zavzpomínal Lukáš Mašek.

Zpočátku tu pracoval sám s manželkou, dnes ve firmě pracuje šest lidí, včetně manželů Maškových. Ale vše má pod kontrolou Lukáš, peče osobně a nechce na tom nic měnit. „Doufám, že to tak deset let vydržím a pak by se už mohl zapojit nejstarší syn,“ usmál se osmatřicetiletý pekař.

Peče „postaru“, jak sám říká. Používá celozrnné mouky, žitné, pšeničné i špaldové, experimentuje se zápary. „Vše musí být co nejvíce bio a bez chemie. K tomu mě doslova donutila manželka, ostatně ta nerada vidí, že peču třeba pizza housku se slaninou. A ve slanině už jsou nějaká ta éčka,“ poznamenal.

Běhej lesy 2020.
Běhej lesy 2020: Výjimečný ročník plný skvělých výsledků a dobrých srdcí

Pekařina, zvlášť taková, jakou provozuje Lukáš Mašek, je voňavé, ale tvrdé řemeslo. Práce tady po uzavření obchodu zdaleka nekončí. Kolem dvacáté hodiny jde zamíchat první kvas, v jednu hodinu v noci míchá druhý stupeň kvasu, před čtvrtou hodinou ranní už do pece sází chléb, rohlíky a další pečivo. „Není to úplně klidný život, ale už to mám srovnané. Noční směna je prostě moje,“ směje se.

Peče v podstatě po celou dobu otevření obchůdku. V malých objemech a v co největší pestrosti sortimentu. Základem je samozřejmě chléb a klasické rohlíky, sem tam ale přihodí semínka dle svého vkusu. „Neustále něco vymýšlím, nebojím se až experimentovat, což mě strašně baví,“ popsal pekař.

Před sebou má velké plány. „Mám problém s výrobou koblih, na to se teď musím zaměřit. Jde o to, že nepoužívám žádné chemické přípravky, které pomáhají. Ale já se nevzdávám a na podzim to snad budu mít vychytané,“ zmínil. Chystá se i na výrobu své vlastní zmrzliny. „To je můj další velký sen. Mám malé děti a ty mají samozřejmě rády zmrzlinu. A co si budeme povídat, zmrzlin je stále dost chemických,“ uzavřel pekař.