Kliknutím zvětšíte
Proč už neměl Putz motivaci pokračovat ve třetí lize? Důvodů bylo několik, první byl rodina. „Narodila se mi dcera a první rok jsem ji kvůli ježdění pomalu neviděl, to jsem chtěl změnit. Navíc jsem už v Zápech tolik nehrál. A motivací byl i návrat mezi kluky, s nimiž jsem vyrůstal. Do prostředí, které teď fotbalem ohromně žije a je radost tady být,“ vysvětluje autor podzimních 22 gólů – nikdo jich ve třetí třídě Kladenska nedal víc. „Já možná někdy v dorostu ve Spartě, ale stejně mám větší radost, když gól připravím a nejlépe nějakou nečekanou přihrávkou,“ usmívá se.
Jak se kluk z Olovnice dostane až do velkoklubu jako Sparta? V Putzově případě hrála roli malinko náhoda. A také jeho báječný děda. „Začal jsem doma v Olovnici, pak mne Milan Valer dostal do Kralup. Hráli jsme turnaje a všimli si mne Neratovičtí. Děda prohlásil, že tam kopou výš a že mě bude vozit na tréninky. Jenže já odehrál jen dva turnaje a jeden pořádala Sparta. Všimli si mě, oslovili a mně se splnil sen. I rodina byla nadšená, všichni jsme velcí sparťani. Takže se jezdilo dál: děda na mne čekal každý den po škole, odvezl mne do Prahy na trénink, pak domů, napsat úkoly a spát. Dědovi za to jsem obrovsky vděčný. I za to, jak mi fandí dodnes. Je mu jedno, jestli nosím právě dres Sparty, nebo Olovnice, je pořád mým hlavním fanouškem,“ děkuje Petr Putz muži, jenž toho pro něj udělal tolik a sluší se dodat, že takových dědů je pro český fotbal naštěstí pořád hodně.
Ve Spartě si Putz zahrál s borci, kteří došli v kariéře k zajímavým metám a přestupům. Ať už to byli Ladislav Krejčí, Jiří Skalák, David Pavelka nebo Pavel Kadeřábek. On sám hostoval ve Vlašimi, kde to bylo nadějné, ale po příchodu trenéra Vlastimila Petržely naděje zhasla. „Nesedl mi, měli jsme jiný pohled na fotbal. Ale musím říci, že jsem nikdy nebyl moc rychlý hráč a fotbal dnes o rychlosti je. Asi proto jsem se neprosadil víc, ale vůbec to neřeším. Mám skvělou ženu a krásnou dceru, to bych třeba jako fotbalový profík mít nemusel,“ odmítá zahořklost.
Peníze ve fotbale pro něj nikdy nehrály velkou roli. I proto neměl problém odejít ze Záp, přitom i ve třetí lize si dnes můžete vydělat zajímavý obnos. „Měl jsem další nabídky z divize a ČFL, ale už jsem opravdu nechtěl jezdit. Bez peněz z fotbalu se obejdu, mám práci. Pro mne je důležitý pocit. Bylo to tak v Zápech, kde byla skutečně skvělá parta kluků a budu na ni rád vzpomínat. A teď v Olovnici je to stejné. Fotbal je tady o nějakých dvaceti lidech, ale ti teď táhnou za jeden provaz,“ chválí domovinu.
Podle Putze má Olovnice nejlepší hřiště v okrese, což je prý nejvíc zásluha správného „blázna“ Františka Nováka. Když se řekne, že bude brigáda, tak se přihlásí klidně patnáct lidí. Také se začalo chodit na tréninky. „To je dost moje zásluha. Od malička jsem zvyklý, že v týdnu se trénuje, o víkendu hraje. Tak jsem jim to tady řekl, když jsem se vracel. Vzali to a dneska chodíme dvakrát týdně. Snažím se pro kluky i připravit nějaká cvičení, i když ambici trénovat tým nemám, jenom takhle pomoci,“ vysvětluje.
Jeho Olovnice má osmibodový náskok a těžko ji mine postup do okresního přeboru. S kvalitou kádru, kde hraje třeba exligový veterán Marek Mucha i další výborní hráči, bude Olovnice mezi špičkou také v okrese. „To nevím, ale pro nás to není o postupech, nechceme je za každou cenu. Určitě sem nebudeme vodit cizí hráče. Máme asi tři, ostatní z Olovnice jsou, nebo tady bydlí. A nemáme jen borce se zkušenostmi, protože někteří místní mladí, když je vidím na tréninku, tak si říkám, jestli by neměli na víc, ať už je to Víťa Vocásek, Matěj Vorlíček nebo Dominik Cvrček. Fakt šikovní kluci,“ chválí mladíky.
Buď jak buď, když se do malého klubu vrací slavný odchovanec a je ještě v plné síle, boom obvykle nastane. Přesně tohle se v Olovnici povedlo, snad si euforii Sokolové užijí co nejdéle to půjde.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
